Černý podzim českého filmu

Podle novinářů a filmových recenzentů prožil český film svůj „černý podzim“. Při hodnocení vycházejí z tabulek návštěvnosti filmů. Předpokládané hranice tři sta tisíc diváků nedosáhly ani takové filmové „trháky“ jakými měli být Janákův Ro(c)k podvraťáků, Zelenkův Grand Hotel či Hřebejkova Kráska v nesnázích. Od čeho novináři nebo filmoví distributoři odvíjeli svá očekávání? Od letošního jara, kdy velký úspěch zaznamenali podle Wieveghovy předlohy natočení Účastníci zájezdu?

Od minulých úspěchů filmů Hřebejka, Zelenky či Janáka? Proč by měl být každý film stejně úspěšný nebo úspěšnější než film předchozí? Každé dílo má přece svůj osud, který nikdo dopředu neodhadne. Navíc odhlédnu-li od kvality nově uvedených snímků, vidím jako divák jinou příčinu malé filmové návštěvnosti. Přehlcení. Zvládat sledovat při nabídce několika zahraničních i domácích premiér za měsíc všechny nové české filmy, je pro běžného člověka problém. I přesto, že si tvůrci stále stěžují na malou podporu českého filmu, z pohledu diváka je počet českých novinek dostatečný. Je to logické. Doby, kdy jsme čekali na každý český film s dychtivým očekáváním jsou pryč. Nemusíme čekat, stačí si jen vybrat. V multikinech většinou promítají několik českých novinek najednou. A tak je divák zahlcen stejně jako čtenáři stohy knih v knihkupectvích.. A čím dál více lidí dává při výběru knih i filmů na doporučení známých a přátel. Žádná masivní reklama – jen to, co si lidé vzájemně řeknou. Mně známí doporučili dva filmy – zahraniční bondovku Casino Royale a český Pravidla lži. První mne nadchl a na druhý se chystám. Filmy, o nichž byly očekávány úspěchy, mi nikdo nedoporučil.
Nemyslím si, že český film prožívá černý podzim. Prostě jen nelze veškerou tvorbu měřit komercí, přestože k tomu mají produkce oprávněný důvod, protože investují do filmu a také na něm chtějí vydělat. Ze všech stran útočí na každého tolik lákadel, že v oblasti, kterou nemáte jako prominentní zájem nebo profesi, se orientujete jen podle doporučení. Což je dobře. Znamená to, že nás komerce a intelektuálština ještě zcela neovládají.