(Ne)dobrovolná aktivita

„To je úžasné, jak jste aktivní,“ rozplývala se maminka dvou a půlletého chlapečka, která mi včera telefonovala a přihlásila se na výzvu z letáčků, které jsme se sousedkou Veronikou roznosily do schránek mnoha domů v naší vesnici. Tedy, abych byla spravedlivá, letáky roznosila Veronika, protože já mám vůči nevyžádaným reklamním letákům averzi a přihazovat ostatním další nevyžádaná oznámení považuji za nepřístojné až neslušné.

Dokázala jsem pouze vyvěsit letáček v místních dvou obchůdcích s potravinami, na nástěnku na autobusové zastávce (už druhý den zmizel pod oznámením o místním fotbalovém utkání) a do cukrárny. Už jen při vysvětlování prodavačkám, proč chci jejich výlohu zaneřádit osobní reklamou, jsem se cítila provinile. A přitom šlo jen o nevinnou sousedskou výpomoc. Místní školka je tak přeplněná dětmi, že většina matek, zejména těch, které jsou znovu těhotné, má nulovou šanci jakkoliv umístit dítě v zařízení. A protože chci pracovat a sousedka Veronika také, byly jsme nuceny zorganizovat takzvanou výměnu dětí. Princip „domácí školky,“ jak našemu systému říkáme, spočívá v tom, že shromáždíme několik matek, konkrétně čtyři matky se čtyřmi přibližně stejně starými dětmi. Každá matka připraví program pro děti na jeden půlden v týdnu a postará se o ně. Všechny čtyři děti se tak budou den co den na půl dne přesouvat od jedné matky ke druhé. Nejen, že budou v kolektivu, který od jistého věku potřebují, ale získají impulzy, které jim každodenní soužití s matkou nemůže neomezeně nabízet. A každá matka tak získá tři půldny pro své vlastní aktivity.
Zatímco na letáky vylepené v obchodech nezareagoval nikdo, den po roznesení letáků do schránek se začaly ozývat nadšené maminky. „Jenže my nejsme ani tak aktivní,“ prohlásila jsem do telefonu. „My jsme dohnané okolnostmi.“ Jak moji snahu okomentovala kamarádka, která pracovala několik let v Americe jako au-pair - podobné výměny úspěšně realizují matky v Americe již mnoho let. A my se tady prostě jen začínáme učit postarat se sami o sebe a přestat se spoléhat v organizaci vlastního života na ostatní.