Básnická válka mezi Moravou a Plzní

Nyní se Magnesia Litera konala už popáté, televize byla opět přitom a Jan Burian celé vyhlašování laureátů s patřičnou postmoderní skepsí příjemně moderoval (jen ty vtípky o Joyceovi si mohl odpustit!). Naše veřejnost je již informována, že tentokrát zvítězila kniha, v níž je písmenek tak málo, že to snad ani není možné - že se Knihou roku stala nikoli knižní novinka, román nebo dějiny, nýbrž fotografická publikace Jana Reicha. Možná hlavní porotci soutěže nemají čas číst, jenom si prohlížet fotografie? Proč tedy coby znalci sedí v porotě?
Ach, ti porotci! Bylo by zajímavé vědět aspoň něco o klání, které se určitě odehrávalo v porotě udělující Literu za prózu: nakonec zvítězil českobudějovický Jiří Hájíček se společenskou retrospektivou Selský baroko před Věrou Noskovou (původem ze Strakonic) a její autobiografickou knihou Bereme co je. Výsledek mohl být i přesně opačný, v obou případech jde o nesporně zajímavé tituly. V některých kategoriích je nutno rozhodnutí poroty ocenit: třeba ocenění brněnské edice Strukturalistická knihovna nebo udělení Litery za přínos české literatuře významné francouzské bohemistce a překladatelce Erice Abrams: její přínos našemu písemnictví je skutečně unikátní! Naopak při udělování Litery za objev roku se mohlo zdát, že porotci naši knižní produkci neznají, proto bohorovně pominuli vskutku objevná díla.
K zajímavému souboji zato došlo v kategorii Litera za poezii. Loni porota doporučila tuto cenu udělit plzeňskému Josefu Hrubému za sbírku Osoby, generální štáb Magnesie to však nevzal vážně a přidělil cenu moravskému Bogdanu Trojakovi za jeho nejslabší sbírku. Jak to probíhalo letos v zákulisí, kdo ví, leč nakonec neuspěla plzeňská či s Plzní spjatá básnířka Karla Erbová (a její expresivní sbírka Vasquezův jestřáb - prý je příliš tradiční!) a Literu obdržel moravský básník Radek Malý, za svou třetí, žel prozatím nejslabší sbírku. Autoři z někdejšího moravského markrabství a jejich mocní přimlouvači tedy v Magnesii Litera sbírají vavříny, zatímco nejenom pivní a pivařská, ale i poezii žijící Plzeň poznovu přišla zkrátka: škoda! Ale na druhé straně jak v próze, tak v poezii se vybíralo z krásné literatury, neprosadily se žádné líbivé kýče nebo humoristické románky stále pokleslejšího ražení, podle nichž se vyrábějí filmové kýče roku, takže z tohoto pohledu Magnesia Litera letos plně obstála!