Umíme prohrávat?

My se se Šmigunkou nemáme moc v lásce, ale zlato jí přeju. Jenom doufám, že vyhrála čistě. Odpověď Kateřiny Neumannové v novinových rozhovorech po prvním prohraném zápase hned druhý olympijský den v Turíně naznačovala, že estonská běžkařka Kristina Šmigunová mohla dopovat...

. Jak jinak by mohla předjet naši Katku Neumannovou, která si do Turína přijela pro zlato? A tak se hned sportovní komentátoři nechali unést představou, že podobně jako v Salt Lake City by si zlato za Neumannovou mohlo najít cestu později, poštou…
Boulařka Nikola Sudová skončila ve sjezdech osmá, ačkoli její skoky vypadaly opravdu dobře a dlouho to vypadalo, že se umístí na medailových pozicích. To, že nakonec nebyla ani bramborová, je výsledkem diskriminačního přístupu rozhodčích, kteří obodovali dva skvělé skoky velmi rozdílnými body. Sudovou tak v podstatě odstřelili. Tak vyznělo hodnocení jejího osmého místa v českých novinách.
Jistě, v disciplínách, kde kromě času záleží také na subjektivním hodnocení komise, která přiděluje jednotlivým sportovcům body, se mohou názory lišit. Sudová mohla být opravdu poškozená, byť ne záměrně. Ale možná zase nebyla tak skvělá, jak si myslí čeští sportovní novináři. Možná byla jenom o maličko horší než její sokyně, kterým zase mohli čeští novináři „přidávat“ záporné body. Vždyť to je vlastně relativní. Nikola Sudová jela do Turína ve skvělé kondici a čekala medaili. Nemá ji, zajela skvěle, takže v tom musí být nějaká zákulisní neplecha.
Zlatí hoši jeli do Turína pro zlato. V prvním zápase s Německem projeli první třetinu, nakonec Němce přehráli, ale že by to byl nějak extra dobrý zápas, to se říct nedá. Outsideři ze Švýcarska naše chlapce vypráskali. Že by se zlatý sen rozpadal pod rukama? Trošku se bojím, kdo kde vyrukuje s obviněním, že Švýcaři dopovali. Nejsem moc velký fanda sportu, takže ani nevím, jestli se dá v hokeji dopovat, ale vůbec bych se nedivil, kdyby se nějaká taková úvaha na obranu našich hokejistů objevila. A že by ji někdo myslel vážně.
Přehnaná očekávání a minimální ochota přijmout realitu, jaká je. Takoví jsou naši sportovní novináři. Samozřejmě to neplatí pro všechny, ale zkuste se začíst do hodnocení našich olympioniků. Něco se nepodařilo? Ne, za to opravdu nemůže sportovec, ten byl přece ve skvělé kondici a do Turína si PŘIJEL pro medaili. Nevím, kde sporťáci berou tu odvahu, psát o někom, že si JEDE na olympiádu pro medaili. Není to tak trošku trapné? Oni si tam možná tak jedou zasoupeřit o medaili, ale že by si pro ní opravdu jeli?

Skokan Jakub Janda patřil mezi největší favority českého olympijského týmu. Na středním můstku skončil osmnáctý. Kateřina Neumannová, ta naše zlatá Katka, měla našlápnuto na tři zlata. V první disciplíně byla druhá, ve druhé pátá (Ach, zase to vyhrála ta Šmigunová! To nebude jen tak!). Jak jen to vysvětlit čtenářům, které jsme navnadili na zlato? Není přeci samo sebou, že by Katka závod nezvládla.

Ono to samo sebou je. I vrcholoví sportovci mají právo na propadák. Možná by se jim propadalo lépe, kdyby za ně týdny před olympiádou nevyhrávali redaktoři sportovních rubrik a pak se nedivili, že jejich předpovědi nevychází. A pak si trapně nehledali alibi, proč se tak stalo.