Nová hranice mravnosti?

Brněnské nakladatelství Host vydalo knihu, která asi nezůstane ležet na knihkupeckých pultech: legendární román francouzské spisovatelky Pauline Réageové Příběh O / Návrat do Roissy - dílo, poprvé vydané anonymně v roce 1954, které je pokládáno za jeden z vrcholných výtvorů erotické literatury 20. století, anebo, jak nyní čteme na záložce, za "bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby"...

. Hned zkraje ale musíme podotknout, že nejde o první české vydání tohoto erotického skvostu, Příběh O u nás poprvé vyšel už skoro před deseti lety, tenkrát ovšem dokonce bez udání autorky: nevědělo se, že jde o dílo Dominique Auryové (což je její další umělecké jméno), která si pro tento opus zvolila pseudonym Pauline Réageová. Tato autorka byla spjata s pařížskými surrealisty, byla manželkou věhlasného kritika Jeana Paulhana - a tajemství spjatá s Příběhem O se rozptýlila de facto až po její smrti. A dnes se v brněnském vydání prózy (v novém překladu Matěje Turka) můžeme dočíst, že toto "mistrovské dálo erotického žánru" se stalo po Malém princi Saint-Exupéryho "nejčtenější francouzskou knihou současnosti".
Tohle všechno není nutno zpochybňovat, netřeba zvlášť reagovat ani na poněkud bombastické otazníky na manžetě knihy, tázající se: Je žena opravdu jen věc? Jen hříčka mužské fantazie? Na to může čtenář najít odpověd v textu, resp. si může dosadit vlastní odpovědi sám, jde však o něco jiného: nakladatelství Host totiž opatřilo vydání této knihy nápisem: "Do 25 let nevhodné." Čímž, možná spíše namátkou, možná po zralé úvaze, kdo ví, jako kdyby stanovilo nebo přímo vyrukovalo s nějakou novou hranicí mravnosti - přinejmenším v literatuře. Čili žádných čtrnáct nebo patnáct let, žádných osmnáct let, dokonce ani žádných jedenadvacet let, ač to kdysi bývala hranice plnoletosti, neboli i určité mentální zralosti, nýbrž až pětadvacet let!
Což je věk, kdy člověk někdy má za sebou vysokou školu, obvykle už má základní vzdělání, zpravidla se může vykázat celou řadou společenských zkušeností včetně erotických, může v té době vstupovat do manželství nebo stálého partnerského svazku (či právě naopak) - a je zřejmě již natolik mentálně vyspělý a svým způsobem také jako čtenář poučený, namátkou třeba i znalostmi psychoanalýzy a Freudových teorií, aby mohl mít plné pochopení pro uvedený "bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby". Předtím by to, jak vidno, nebylo vhodné, do věku pětadvaceti let je nejspíše možno číst kupříkladu knihy Georgese Bataille nebo starší surrealistickou erotiku z pera Nezvala Vítězslava (Sexuální nocturno) nebo třeba Jindřicha Štyrského (Emílie přichází ke mně ve snu)! To by mohla být taková čtenářská předehra, potom již následovalo tiché povolení k četbě tohoto "mistrovského díla erotického žánru".
Tuto novou hranici mravnosti však brněnský Host prosadí jen stěží. Určitě by se jí bránili i mnozí autoři: taková Svatava Antošová, odkojená literárním undergroundem, by jistě byla proti tomu, aby její prózu Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala směli číst až pětadvacetiletí, starší a pokročilí! V podstatě jde o roztomilou nakladatelskou kuriozitu, která ale rozhodně stojí za zmínku. Co kdyby se totiž taková hranice zničehonic vžila!