Martha Schadová – Stalinova dcera, život Světlany Allilujevové

Biografie patří k těm typů knih, které shrnují veškerá dosavadní vydaná díla o popisované osobě, veškeré dostupné materiály a z nich vytváří nový kompilát. Taková je i kniha o Stalinově dceři, nicméně „míchaný styl“ autobiografie s beletrií a faktografií vykupuje kniha tématicky zabývajíce se natolik kontroverzní osobou jakou je dcera jednoho z největších diktátorů a nechvalně proslulých vůdců dějin Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, přezdívaného Stalin (podle ruského stalnoj = ocelový).

Osud ženy s takovým rodinným zázemím v sobě předjímá dvojí rozpolcenost, lásku dcery k otci a zároveň snahu vyrovnat se se Stalinovým despotismem a krutostí. Osud Světlany tento předpoklad vrchovatou měrou naplňuje. Otec dohnal její matku k sebevraždě, nechal vyvraždit téměř všechny členy své i její rodiny, a tvrdě kontroloval, jak a s kým se Světlana během svého života stýká. Přesto jej jako dcera musela milovat. Po jeho smrti se však Světlana vzdává výsad „kremelských“ prominentů a v roce 1966 odjíždí s urnou indického přítele do Indie, zanechává v Sovětském svazu dvě nedospělé děti, syna a dceru, a za dramatických okolností, bez povolení úřadů vlastní země, utíká přes Švýcarsko do Spojených států amerických, kde se snaží začít žít nový život. Zde se provdává za amerického architekta, a po rozpadu manželství sama vychovává dceru Olgu, která se během manželství narodila. V roce 1982 se s dcerou stěhuje do Anglie, a po sedmnácti letech, kdy odcestovala z rodné země, po letech, kdy neměla téměř žádné spojení se svými ruskými dětmi, se v roce 1984 vrací do Sovětského svazu i s třináctiletou Olgou, aniž jí prozradí, že chce v zemi zůstat. Ani tento pokus najít sebe sama se ale nedaří naplnit, a po dvou letech, v roce 1986, se Světlana vrací do Spojených států a Anglie, aby zde hledala sama sebe v křesťanských společenstvích, v intimitě klášterů. Knížka končí rokem 2004, kdy se autorka se Světlanou Allilujevovou setkává v americkém státě Wiskonsin…
„Otec ji pravděpodobně nechal přivést. Střízlivá a nesmělá mladá žena stanula uprostřed zpité společnosti. Otec ji požádal o tanec. Chruščov viděl, že Světlana je unavená, ale přesto otcovu přání vyhověla, a potom se stáhla. Zastavila se u gramofonu a opřela o zeď. Stalin k ní přešel a Chruščov se k nim připojil. Stalin zavrávoral a zvolal: „No tak, Světlanko, tancuj dál! Jsi hostitelka, tak tancuj!“ „Už jsem tancovala, tatínku,“ odpověděla. „Jsem utahaná.“ Stalin jí náhle hrábl do vlasů nad čelem a smýkl jí. Zrudla a oči se jí zalily slzami. Ale on nepovolil, ještě prudčeji tahal za vlasy a vlekl ji na parket. „Bylo mi Světlanky moc líto,“ vzpomíná Chruščov. Přesto byl pevně přesvědčen, že Stalin dceru velmi miloval.“
Příběh atraktivní sám o sobě, přehledná faktografie, množství odkazů na dosud vydanou literaturu o S.A., nic více, nic méně. Pokud se zajímáte o osud Stalinovy dcery, dostáváte do rukou praktickou kompilaci s atraktivními beletrizujícími vsuvkami ze života. I to může být důvod k přečtení.
Z německého originálu Stalins Tochter přeložil Jiří Lexa
Vydalo nakladatelství Euromedia Group, k.s. – Ikar, Praha 2005
Cena v knihkupectvích 299 Kč