Bylo nebylo, ale v romantických zákoutích pražské Kampy se v bývalé Hergetově cihelně objevila dlouhodobá literární výstava, která má název Město K. Franz Kafka a Praha. Je to pořádně troufalé, přejmenovat Prahu na Město K., našinci však v tom jsou nevinně: jde o výstavu katalánskou, poprvé připravenou roku 1999 v Centru současné kultury v Barceloně (po ní tam vznikly spřízněné výstavy Dublin Jamese Joyce a Lisabon Fernanda Pessoy). Výstava Město K. neboli Kafka...
... měla úspěch, a tak byla instalována i v New Yorku v místním Židovském muzeu - a když se překlenuly jisté finanční překážky, od letošního roku se, jak už víme, nadlouho uhnízdila v Praze. Rozhodně stojí za to ji navštívit (a to není žádný druh skryté reklamy, navíc učitelé i žáci mají nárok na slevu), návštěvníci však mohou být jak okouzleni, tak i poněkud zaraženi.
I když je Franz Kafka umělcem nadčasovým a v tom nejlepším smyslu kosmopolitním, přece jenom si ve Střední Evropě děláme tak trochu monopol na výklad jeho života a díla a každé odlišné pojetí a vidění Kafky, v daném případě tedy katalánské, v nás může vyvolávat určitý podiv. Jeden prožitek z výstavy je nesporně pozitivní: její architektonické, výrazně virtuální řešení, zvláště v té části, která se nazývá Imaginární topografie. Tady si nejednou připadáme jako v umně pouťovém strašidelném zámku nebo v panoptikálním domu hrůzy: návštěvníci se zaplétají do důmyslně narafičených sítí, sestupují jako by do záhrobí, mohou mít dojem, že jsou přítomni spisovatelově pohřbu - do té míry organizátoři chtějí, aby Kafkův svět ve všech vyvolával úzkost a chaos, a to i prostřednictvím slov, obrazů, světelných efektů či hudby. Náhodný divák může snadno podlehnout pokušení a bude pokládat Kafku za záhadného šarlatána, obklopeného tajemnými filosofy či ještě tajemnějšími mladými dámami.
A druhá část - Existenciální prostor? Má "kategorizovat" hlavní události autorova života a prostředí, v němž Kafka vyrůstal. Dočteme se, že českou část výstavy připravil někdejší redaktor Odeonu Josef Čermák - a pak nezbývá než žasnout, proč se svými redakčními zkušenostmi ponechal české popisky a doprovodné texty v tak kostrbaté či komické podobě! Věty jako "hleďme, jak Kafka vytváří pletivo!", pojmy jako "entelechie společenství", srozumitelné jen znalcům, charakteristiky erotických poblouznění jako "vztah - vášnivý vztah - epizoda - závěrečná epizoda", nad tím by se spisovatel tuze bavil! Kafka prý psal "neúnavně a beze spánku" atp. Přímo cimrmanovská je věta: "Vztah s Julií Wohryzkovou, která pochází ze skromných poměrů a vůbec se nelíbí jeho rodičům." No nic, kdopak by se i takového Kafky bál! Stejně neváhejme na výstavu zajít, bude na Kampě k mání ještě dlouho.
