Sněmovna schválila novelu trestního zákoníku, podle níž bude možné soudit děti již od čtrnácti let. Odborně se tomuto kroku říká „snížení hranice trestní odpovědnosti“. Co to znamená v praxi? Sociologové se shodují, že od roku 1989 narůstá počet trestných činů mládeže a dětí, zejména, že v této věkové skupině narůstá počet násilných útoků. Antropologové tvrdí, že mladá populace dříve dospívá, je vyšší, těžší a urychluje se i její psychologický vývoj.
Psychologové tvrdí, že děti sice dnes mají více zážitků a zkušeností, urychlil se jejich vývoj fyzický, snad i sexuální, neznamená to však, že by byli v mladším věku schopni tyto funkce řídit a ovládat. (Pro zajímavost, takzvaný „Junior Parlament“, složený z žáků 7., 8. a 9. tříd určil jako „správnou hranici trestní odpovědnosti“ třináct let, což naznačuje, že sami mladí lidé se cítí být zodpovědnými za své jednání ještě v nižším věku, než jim stanovili dospělí). Všechna tato tvrzení ovšem pokrývají realitu, ve které nejsou všechny děti v témže věku stejně vyspělé, ne všechny mají sociální a morální zázemí, které jim vštěpí rozlišování činů ve společnosti akceptovaných a činů zapovězených, i skutečnost, že některé děti jednají zkratově pod vlivem vnějších okolností, zatímco jiné motivuje k jednání psychická porucha… Co potom znamená snížení možnosti odsoudit dítě již ve čtrnácti letech? Nic. Tak jako v jiných oblastech lidské činnosti by i tady byla místo represe smysluplnějším krokem prevence. Zavedení psychologických testů ve školách, monitorování problematických dětí a cílená práce s nimi, síť zařízení, specializovaných na mladé „delikventy“, záchytná sociálně psychologická síť, která by zaznamenala děti s poruchami chování a psychiky dříve, než dospějí k onomu „násilnému trestnému činu mladistvého“, a je jedno, zda by šlo o dítě devítileté nebo šestnáctileté… Protože snížit hranici trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let, bez jakýchkoliv jiných opatření, je na nic.
