Od začátku října probíhá v Centru Pompidou, pařížském svatostánku moderního umění, rozsáhlá expozice s lapidárním pojmenováním: Dada. Návštěvníci si tu mohou prohlédnout více než tisíc nejrůznějších exponátů, přičemž kromě ukázek výtvarné tvorby zde ve velkém množství figuruje taktéž korespondence, plakáty, časopisy, texty, čili nejrůznější literární materiály: výstava je tudíž jak výtvarnická, tak i literární...
. Jde o perfektně připravenou retrospektivní přehlídku jednoho uměleckého směru, který zvláště po první světové válce pořádně zahýbal kulturní Evropou - a dalo by se poznamenat, že jde o retrospektivu se vším, co k danému tvůrčímu okruhu patří. Leč, běda přeběda, našinec právě tohle říci nemůže.
Na výstavě dominují díla z vlasti dada - z Francie. Důkladně je však představeno také dada belgické a německé, třebaže se zdá, že kurátorům výstavy se poněkud rozplývají estetické kontury a dada házejí do jednoho pytle s konstruktivismem a především s expresionismem, někdy označovaným za sociální umění. Že by se vše, co se odlišovalo od tradičních kánonů, dalo označit za dada? Leč i takto široké vymezení dada v umění a v literatuře je možné přijmout, kdyby na výstavě cosi nechybělo. Samostatný sál je totiž určen prezentaci dadaistické tvorby z dalších evropských či neevropských zemí - a dostalo se tudíž na Španělsko, Chile, Japonsko, Rusko, Maďarsko, Jugoslávii, Rumunsko a dokonce i na Gruzii (xerokopií rusky psaného novinového článku), pouze z české vlasti tu není nic, ach, nic, ačkoli se v jednom popisku dočteme, že rovněž v Československu existoval "duch dada".
Zdaleka nejenom duch! Rozhlédneme-li se po pařížské výstavě, máme pocit, že skoro ze všech stran naši pozornost chtějí upoutat díla, která mohla vzejít z tvůrčí dílny Josefa Čapka nebo kritika Karla Teiga. Anebo mnoha dalších českých literátů a výtvarných umělců z té doby - a v Centru Pompideau by se vyjímala po čertech dobře, dokonce možná někdy mnohem lépe než... Než práce některých Francouzů nebo Belgičanů: ti ne vždy dokázali zachovat původní čistotu dadaismu. Nemluvě o prvních vlaštovkách surrealismu, které by také mohly být představeny ukázkami z Československa - z jedné "další evropské země".
Škoda, že čeští dadaisté na pařížské expozici tak neblaze ostrouhali! Vždyť kdyby se francouzští komisaři výstavy obrátili na naše instituce (například na Památník národního písemnictví), určitě by získali literární či výtvarný exponát, který by důstojně reprezentoval český dadaismus v evropském kontextu. Zvláště kdyby se vybíralo tak velkoryse jako z jiných národních kultur! U nás bylo dada význačným podnětem pro poetismus, vyznávali ho Voskovec a Werich, ovlivnilo ranou tvorbu Vladislava Vančury aj. Leč pařížští kurátoři na naše dada nepomysleli a do expozice ho nezařadili. Na výstavu se můžeme jít podívat až do začátku příštího ledna, leč málo platné: české dada tam stejně nebude. Ne, ne!
