Před několika dny oslavila rakouská kulturní veřejnost výročí narození jednoho klasického tvůrce, který proslul svým živým zájmem o české dějiny a zvláště o romantickou Šumavu - Adalberta Stiftera, narozeného v říjnu 1805 (tedy přesně před dvěma staletími!) v šumavské Horní Plané. U našich rakouských sousedů je Stifter pokládán za klasika par excellence a jeho proslulé Pozdní léto tam znají všichni, byť se romány z časů biedermeieru už dávno nečtou.
Stifter v Rakousku sdílí úděl povinné školní četby: je "proklínán", jeho vrcholná díla však mají punc kulturní hodnoty, o níž se nezapochybuje, ani když si někdo z ctihodného klasika mírně vystřelí. Stifter je totiž pan Stifter.
Dvousté výročí jeho narození je Rakušany oslavováno vskutku impozantně: akce spjaté se "Stifterovým rokem" propukly už v lednu a skončí teprve v prosinci. Je to až neuvěřitelné, jakou paletu kulturních pořadů dokázaly rakouské instituce připravit - a maně si můžeme položit otázku, zda budeme něčeho takového schopni, až dojde třeba na podobné jubileum K. H. Máchy. Vždyť Stifterovi se holdovalo i mimo rakouské území (například v Mnichově) - a to se na více než na stovku stifterovských akcí pohlíželo jako na "drobnou senzaci", jak se také nazývá celý projekt. MJ. došlo i na akci Adalbert Stifter a gastronomie - to se určitě ctitelé spisovatelových knih dobře poměli!
Některé stifterovské akce však proběhly (naštěstí!) i u nás: vždyť Stifter jako první psal s horoucí láskou o Šumavě - a jednu fázi českého středověku, vzestup šumavských Vítkovců, vylíčil v klenutém románu Vítek (Witiko), který u nás letos vyjde v novém, v pořadí již třetím přetlumočení do češtiny. Stojí za uznání, že v cisterciáckém opatství Vyšší Brod připravili komorní výstavu Růže a meč, která je celá věnováno právě Vítkovi: Stifter v této knize nastolil vizi ideálního panovníka - a organizátoři zdůraznili též nespornou dobovou modernost autorova vypravěčství. Uspořádání této komorní výstavy ve vyšebrodském klášteře (coby společný česko-rakouský projekt) podpořila Evropská unie.
Z pěkné doprovodné publikace, kterou vydalo českobudějovické nakladatelství Nebe, víme, že Stifter měl v úmyslu pokračovat v historii našich Rožmberků a napsat ještě romány Vok a Záviš. Tragická smrt mu však v tom zabránila. Bohužel ale překlad jeho Vítka, velkolepé oslavy starších českých dějin, vyšel v Praze celých šedesát let po spisovatelově smrti! Teď v českokrumlovském Regionálním muzeu vystavují od října do ledna výtvarná díla holdující Stifterově památce. Spisovatel si to zaslouží - a je dobře, že pražské nakladatelství Vitalis vydává autorovy knihy v nových překladech Hanuše Karlacha jednu za druhou...
