Na Kavčích horách jsem se zúčastnil natáčení pilotního dílu nového diskusního pořadu o české společnosti. Tvůrci si sezvali několik hostů a nastolili téma „kvalita veřejné debaty v českých médiích“. Šlo se hodně do šířky: jak televize vybírají hosty do svých diskusních pořadů, proč se na obrazovce objevují stále ti stejní politici, jakým způsobem politici a média nastolují témata pro veřejnou debatu a zda vůbec veřejná debata probíhá, když se k ní v televizi může vyjádřit jen velmi omezený počet okoukaných politiků.
Je to dobré téma. Na nedělní diskusní pořady českých televizí jsem se přestal dívat někdy před rokem. Nudily mě. Pravda, občas se teď podívám na Otázky Václava Moravce, které se snaží zvát i nepolitické hosty, ale zdá se mi, že model televizních diskusí známý z našich obrazovek se už dávno přežil. Proč se donekonečna dívat na Topolánka, Paroubka, Grebeníčka, Langera, Nečase a deset dvacet dalších vyvolených, od kterých už vlastně divák nemůže čekat nic nového?
Měla by média dávat prostor dalším politikům? A co třeba odborníkům? Díval by se na to někdo? A kde jsou zástupci neparlamentních stran? Není postup televizí vůči neparlamentním subjektům diskriminační? Proč dostávají striktně omezený prostor jenom před parlamentními volbami? „My jsme masové médium pro masového posluchače a proto potřebujeme vysoké politiky. Nějaký šéf parlamentního podvýboru pro zemědělství nás nezajímá,“ prohlásila v debatě manažerka silného komerčního rádia, které si jako jediné dovolilo luxus mít každý den půlhodinový diskusní pořad s politiky. Prý se to finančně nevyplatí, ale majitel si to může dovolit.
Tak proč ten pořad vysílají? Proč Nova vysílá o nedělním poledni Sedmičku, když by ve stejný čas mohla nakrásně pustit nějakou Troškovu pitomost a měla by trojnásobnou sledovanost? „Protože potřebuje lobovat,“ odpověděla manažerka. Ano, Sedmička ani Nedělní partie se komerčním televizím nevyplácí. Alespoň z pohledu televizních koláčů. Jestliže ty pořady drží jenom kvůli tomu, aby měly bič na politiky a prostor pro vyjednávání při schvalování mediálních zákonů, je to smutné. Do značné míry to ale vysvětluje, proč se v televizních diskusích objevují stále stejné tváře a nikdo nový nemá šanci.
