Informace o tom, že byl Jan Kanyza spolupracovníkem STB se stala mediálním hitem posledních dnů. Investigativci tvrdí, že odkryli dosud neznámou vrstvu Kanyzovy minulosti a propojili ji aktuálně s nástupem jeho kolegy a přítele Jandáka do funkce ministra kultury. S odhalením rezonuje pocit části české veřejnosti, který se projevuje třeba pomalováním vchodu do Kanyzova bytu nebo drsnými odsudky na internetu. Je to celé dost trapné.
Především není samozřejmě pravda, že by šlo o odhalení dosud neznámé minulosti. O tom, že Kanyza figuruje na seznamech spolupracovníků STB věděli nejenom novináři už dávno. Ale zejména ti novináři, kteří psali o Kanyzovi jako herci a výtvarníkovi považovali tohle rozhrabování minulosti za zbytečné a nepatřičné. Ti, kdo ho znali i osobně, ho navíc znali jako velice milého a vtipného společníka s pověstí slušného člověka.
Teď jakoby bylo vše jinak. S poznatkem, že Kanyza měl donášet na Jandáka konfrontovali nového ministra kolegové z ČT, pak příběh převzaly denníky. V úterý se vše zdálo být jednoznačné, v MF Dnes vyšel článek s titulkem Jandák: Udával mě kolega. Noviny citovaly i Landovského, který říkal, že Kanyzu ve spisu našel mezi svými udavači na předním místě. Odborník na dějiny potvrdil, že Kanyzův spis má dvě stě stran a že tedy jeho vztah k tajné bezpečnosti nebyl marginální. Byl prostě stvořen obraz člověka, který po léta donášel na své přátele a kolegy.
V průběhu dvou dnů se však přece jen leccos změnilo. Podle pátečních novin má svazek jen sto stran, ale především se z něj nedá vůbec vyčíst, že by Kanyza na kohokoliv cokoliv donášel. Texty jsou sice nadále psány tak, že při povrchním čtení si čtenář odnese dojem, že Kanyza je fízl a donašeč, nicméně jakákoliv fakta na podporu těchto náznaků chybí. Samozřejmě kromě základní věci, kterou Kanyza nepopírá – s agenty se stýkal, bál se jich, nechtěl je podráždit. Kanyza ale také tvrdí, že nikdy nic nepodepsal a nikomu neublížil. Navíc i ze samotného spisu vyplývá, že se postupem času začal k agentům chovat drze, až ho nakonec za trest ze své sítě vyloučili.
Je to opravdu trapný a trpký příběh. Vemte si, že má třeba Kanyza pravdu, že se opravdu s nimi jen občas sešel, aby mu dali pokoj, žoviálně jim něco napovídal, nikdy na nikoho nic nedonesl. Že je to prostě docela normální, slušný člověk. Jenže novináři svým unáhleným lovem pikantnosti na sklonku okurkové sezóny dokázali jeho pověstí otřást během jednoho, dvou dnů do základů. Trapné je i to, nakolik se nadále nedokážeme vyrovnat s minulostí, nakolik potřebujeme mít takové snadné terče, abychom vykoupili svoje špatné svědomí i neschopnost potrestat skutečné viníky.
