Nový ministr kultury Vítězslav Jandák ohlašuje snahu o větší investice do opravy památek, jako evergreen zní porovnávání výdajů na památky a sport. Zároveň s Jandákovým nástupem do funkce prodala Národní knihovna s posvěcením státu kostel Svatého Michala, o jehož využití se vedly ostré intelektuální i úřední spory přes deset let. (V Reflexu jsme o tom psali přibližně před rokem ). Někteří intelektuálové považují prodej kostela za znesvěcení památné budovy. Tak jaký ohlašujeme vztah k památkám a dějinám a kultuře vůbec?
V kostele Sv. Michala na Starém Městě kázal Jan Hus a významní vědci, vysokoškolští učitelé, památkáři a další považovali za nepochopitelné selhání státu, že umožnil, aby zde v devadesátých letech soukromý nájemce budovy provozoval pokleslou multimediální show o dějinách Prahy, zaměřenou na nepoučené turisty a aby zde pořádal dokonce soukromé večírky, firemní rauty a podobně. Show ovšem zkrachovala a posledních několik let se v budově nekonalo nic. Nájemce pouze platil nájem Národní knihovně, která měla kostel ve správě.
Čili: znehodnocení památky nekontrolovaným komerčním využitím a neschopnost státu a knihovny nalézt důstojné využití. To je jeden úhel pohledu.
Druhý: soukromá firma investovala do oprav budovy několik stovek milionů korun. Stát ty peníze na opravu kostela neměl. Navíc: kostel to není. Pro soukromé využití byla budova zakoupena již za Josefa II. a pak několikrát přestavěna a využívána například jako skladiště. Čili: buďme rádi, že někdo vložil do opravy budovy peníze, že postupoval při rekonstrukci v souladu se zákonem a nebuďme přepjatí puristi, pokud jde o ducha památek. Budeme spokojení, když tam nový majitel udělá galerii, ale nemůžeme mu bránit, aby tam pořádal party. Ostatně: nyní zaplatila firma Národní knihovně přes čtyřicet milionů korun, což jsou peníze, které budou využity na opravu Klementina, čili jiné památné budovy.
Nepochybně bude prodej Svatého Michala vzbuzovat diskuse a emoce ještě dlouho. Podobně vzniknou ostré hrany kolem Jandákova plánu na navýšení peněz na památky. Zatím není jasné, zda cesta Svatého Michala do soukromých rukou je model, který zapadá do Jandákova pojetí. Příchuť tomu dodává činnost památkářů, kteří patří obecně mezi nejméně oblíbené úředníky a mají pověst zatvrzelých netolerantních puristů.
Problém je v tom, že tu chybí skutečná koncepce zacházení s památkami. Uvidíme, zda konečně nějaká vznikne.
