Nedávno jsem se v Reflexu rozepsal o univerzálních novinářích – týpcích, co dokáží „stejně dobře“ psát, fotografovat, natáčet audio a video a všechno to zpracovat do multimediálního výstupu. A že se místo kvality těchto výstupů v poslední době cení spíš bonus „být při tom“, což se projevilo zejména při loňské soutěži Czech Press Photo, kterou vyhrál píšící redaktor s technicky ne příliš kvalitním snímkem.
Po teroristických útocích v Londýně, ale i loňském úderu tsunami v Indonésii, vstupuje na scénu další fenomén: autentické záběry z mobilních telefonů. MMS od lidí, kteří jsou přímými účastníky neštěstí a nemůže je nahradit sebelepší reportér, protože zkrátka nemůže být v danou chvíli na místě. Tady jde kvalita opravdu stranou: noviny klidně otisknou rozmazanou MMS, na které je patrná zkrvavělá tvář oběti, protože je to daleko poutavější než záběry policejních kordonů a blikajících sanitek pořízené o několik minut později.
Amatérské záběry z videokamer nebo digitální fotografie různých katastrof média přebírají celkem pravidelně, londýnská tragédie je ale první, kdy deníky využily v masovém měřítku právě snímky z mobilních telefonů. A krátké videozáznamy z mobilů se objevily ve vysílání britských i světových zpravodajských kanálů. Jde o fenomén, s kterým se budeme stále častěji setkávat také v českých médiích. Kvalita audiovizuálních záznamů bude ustupovat atraktivitě tématu.
Otázka zní, kam až tento fenomén dojde. Objeví se snímky MMS na titulních stránkách novin? A při jakých příležitostech? Nakolik vážná bude muset být událost, aby ji redakce prezentovala právě skrze amatérské snímky z mobilního telefonu? A bude se přístup redakcí k těmto snímkům měnit v závislosti na vývoji mobilních technologií? Pak přeci nebude složité nafotit snímek takové kvality, aby jej noviny bez rozpaků opravdu otiskly na titulní straně.
A co se pak stane s novináři? Stanou se z nich jenom sběrači informací, kteří přijdou „potom“? Dříve hodně záleželo na náhodě a rychlosti fotoreportérů. Teď už spěchat nemusí. Amatérské záběry vzbuzují větší emoce, je na nich vidět, že vznikaly při nějaké mimořádné situaci. Člověka ten pocit lehce pohltí. Je to jako taková tištěná reality show. A od té je už jen krůček k pravidelným šmíráckým rubrikám á la Big Brother.
