Televize jako rukojmí poslanců

Na první pohled to zní jako dobrá zpráva. Poslanecká sněmovna konečně schválila zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. Místo 75, respektive 37 korun měsíčně koncesionáři za televizi zaplatí 135 korun měsíčně a za rozhlas 45 korun měsíčně. V případě ČT ale nepůjde o skokové zvýšení, v příštím roce bude vybírat měsíčně stovku a pak každý rok poplatek navýší.


Česká televize ale zároveň přijde o téměř veškerou reklamu. Od roku 2008 by se měly reklamní spoty ve vysílání ČT objevit pouze v případě, že to vyžadují licenční smlouvy ke sportovním přenosům nebo jiným akvizičním pořadům. Je to kontroverzní rozhodnutí. A nejde jen o to, že inzerenti přijdou o možnost oslovovat unikátní cílové skupiny, které jim komerční televize nikdy nemůžou nabídnout.
Zákon o poplatcích totiž vůbec neřeší otázku jejich dalšího navyšování, třeba v závislosti na výši inflace. Takzvanou indexaci přitom poslanci původně chtěli do návrhu zahrnout, nakonec z něj ale zmizela. Co to znamená pro ČT? Pro nejbližší léta nic tragického. Vždyť se současným poplatkem 75 korun měsíčně vydržela od roku 1997. Za čas ale přijde doba, kdy nebude stačit ani 135 korun měsíčně a miliardu, kterou nyní ČT vydělá ročně na prodeji reklamních časů, si už dávno mezi sebou rozdělí komerční kanály.
Veřejnoprávní televize bez reklamy je zajímavá představa. V některých zemích to tak funguje – televize kromě poplatků dostává i určitý podíl ve zisku komerčních kanálů. Řekněme takovou daň pro veřejnou službu. Těžko si ale představit, že by něco podobného prošlo u nás. Stačí si vzpomenout, jak komerční televize křičely, když po nich ministerstvo kultury chtělo, aby přispívaly do fondu na podporu kinematografie. Jejich hlavním argument zněl, že nebudou podporovat filmy, které pak samy neupotřebí ve svém programu. Čili že by radši přispívaly na Kameňák než na nějaký psychologický film.
Poslanci zkrátka odvedli polovičatou práci. Místo systémové změny zalátali díry. Na chvíli vznikne pocit, že se cosi vyřešilo a za pár let začnou v parlamentu znovu tanečky „co vy za to, když my…“ Pro veřejnoprávní televizi je to dost nedůstojné řešení.