Odškodné za rozpadlý vztah

Ostravská uklízečka, která se při práci v nemocnici píchla o jehlu, vysoudila na nemocnici odškodné třicet tisíc. Domnívala se totiž, že se nakazila virem HIV a na to konto se jí údajně rozpadlo manželství a narušily se vztahy se syny. Kdo ale může říci, že se mu rodina rozpadne poté, co se v parku píchl o jehlu, možná infikovanou, a tudíž si není jistý, zdali se nenakazil? Snad jenom ten, kdo ví, že jeho rodinné vztahy nedožijí ani dalšího víkendu...

. Z důvodů podezření na nemoc se opravdu vztahy nerozpadají, a pokud, pak by uklízečka měla spíš v nemocnici odpracovat několik směn zadarmo za to, že se tak povedeného muže zbavila. Nakonec tedy částka - původně bylo ženě dokonce přisouzeno sto tisíc, jenže nemocnice se odvolala - odpovídá tak leda paradoxnosti procesu, a snaze učinit úlitbu oběma stranám /ženě dát odškodné, a nemocnici uložit zaplatit zanedbatelnou částku/. Selský rozum praví, že uklízečka na infekčním oddělení má mít v pracovní smlouvě obdobnou možnost upravenou. Buď ať pobírá příplatky za práci v rizikovém prostředí, nebo má ve smlouvě specifikováno, v jakých případech se s nemocnicí nebude soudit. Jinak bude za nějakou dobu další uklízečka s rozpadlým vztahem požadovat na nemocnici odškodné, že se tamtéž nakazila při vytírání podlahy. A to nic proti uklízečkám. A taky soudy by se měly zabývat podstatnějšími případy a jednoznačně selektovat oprávněná vymáhání práva od vyčůranosti „však já něco vysoudím za nic“. Jinak kdokoliv, komu se bude rozpadat vztah, začne přemýšlet, na kom si za jeho destrukci přivydělat.