Daj-li licenci, nebo nedaj-li licenci?

Samozřejmě digitální. Máme po veřejných slyšeních zájemců o vysílací licence pro nové digitální televize a zase o krok blíž k tomu, aby celé výběrové řízení šlo do kytek. Stačí, aby poslanci odhlasovali některou ze tří novel zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, které nahrávají současným komerčním televizím.


Poslanec Petr Pleva (ODS) například navrhuje, aby Nova s Primou dostaly každá jeden digitální multiplex, tedy datový tok, do kterého se vejde čtyři až šest televizních stanic. Zdarma, bez jakékoli soutěže. Jeho kolega Ladislav Skopal (ČSSD) sice tak štědrý není, ale Nově s Primou by dal hned čtyři programové pozice v prvních multiplexech – těch, v nichž by měli vysílat vítězové právě probíhajícího výběrového řízení. Novela od ministerstva informatiky zase zkracuje lhůtu pro zahájení vysílání nových televizí z 360 na 180 dní od získání licence. Za tak krátkou dobu ale provozovatelé nestihnou nakoupit dostatek pořadů, natož zařídit sídlo a studia pro své televize.
Žadatelům o digitální licence dochází trpělivost i kvůli průtahům s výběrovým řízením. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ho vypsala loni v listopadu, veřejná slyšení přišla na řadu v květnu a červnu, licence se mají udělovat v září – pokud tedy bude co udělovat… Od roku 2000 dodnes probíhá v Praze pouze experimentální digitální vysílání. Zemanova vláda přitom slibovala, že nejpozději v září 2003 spustí řádné vysílání a začne postupně nahrazovat staré analogové kmitočty digitálními. Skutek utek, na rozdíl od našich sousedů stále vysíláme analogově.
Nová ministryně informatiky Dana Bérová tvrdí, že konzervativní český divák nemá o nové digitální televize zájem a že mu stačí současné čtyři programy. Případně že by digitalizaci měly v první fázi (rozuměj do roku 2007) vést současné komerční televize. Mají na to prostředky i rozsáhlé programové knihovny, nikdo nečeká, že by zkrachovaly. Je tu jenom jeden drobný problém: co bude s pluralitou vysílání? Jestliže Nova s Primou dostanou přednostně další čtyři digitální kanály a dvouletý náskok před konkurencí, nedá se mluvit o rovné soutěži.
Škoda, že si těchto poslaneckých úvah skoro nikdo nevšímá. Mrzí mě to hlavně u médií. Na pátečním setkání rozzlobených žadatelů o digitální licence jsem se zeptal šéfa multimediální divize společnosti Mafra Stanislava Holce, zda-li by se jejich deník MF Dnes vůbec věnoval problematice digitálního vysílání, kdyby firma nekoupila hudební kanál Óčko, který patří mezi přední žadatele o digitální licenci. Prý ano, ale je to tak složitý technický problém, že se nedá čtenářům lehce vysvětlit.
Může mi někdo říci, co je složitého na tom vysvětlit čtenáři, že pokud si k televizoru pořídí přídavné zařízení pro příjem digitálního signálu, časem si bude moci naladit skoro třicet volně vysílajících televizí, aniž by k tomu potřeboval kabelovou přípojku nebo satelit? A že kromě jednorázové investice do tohoto přístroje ho to už nebude stát lautr nic – na rozdíl od měsíčních poplatků za kabelovku? Nevidím na tom nic složitého.