Česká literatura v Literatuře ve světě

Internetový časopis www.iliteratura.cz nyní vydal v pražském nakladatelství Gutenberg publikaci s podtitulem Sborník textů literárních a kulturních událostí uplynulého roku - a s názvem Literatura ve světě/03. Jednotlivé texty o národních literaturách mají coby "souhrn údajů a komentářů" pomoci "zejména pak udělat si obrázek o literárních událostech roku 2003". Co ale s tím "světem"?

Internetový časopis http://www.iliteratura.cz nyní vydal v pražském nakladatelství Gutenberg publikaci s podtitulem Sborník textů literárních a kulturních událostí uplynulého roku - a s názvem Literatura ve světě/03. Jednotlivé texty o národních literaturách mají coby "souhrn údajů a komentářů" pomoci "zejména pak udělat si obrázek o literárních událostech roku 2003". Co ale s tím "světem"? Pamatovalo se i na Island a na Moldavsko, zato svět na východ od Mikulova nás už zajímá pramálo. A tak se nedostalo na slovenskou (!), maďarskou a bulharskou literaturu, chybí srbská a slovinská. A nic o Pobaltí, o Finsku či Norsku, nic o Kavkazu a ani zmínka o literatuře v Izraeli. To je to české "ve světě"!
A česky psaná literatura? Její situaci v roce 2003 posoudil kritik Radim Kopáč, ač není redaktorem časopisu (na původní tvorbu dohlíží Marta Ljubková). Jeho příspěvek o tom, co stálo loni za zaznamenání (včetně literárních cen, odborných knih aj.) vyvolal nelibost Daniely Iwashity (Lidové noviny 24. 7.). Nejde zde pouze o střet dvou pohledů a nemáme v úmyslu pouštět se do nerozumného hádání o rozumné: z běžného shrnutí se nicméně vyklubaly závěry týkajícího se obecnějšího chápání literatury.
Recenzentka je totiž vůči Kopáčově rekapitulaci loňské české literatury mírně řečeno nespravedlivá. Vytýká mu, že by se mohlo podle jeho soudů zdát, že "jsme národem, který se asi nejlépe vyjadřuje veršem" - a že vloni se "nejvíc dařilo našim mladým a našim surrealistům". Inu, naše poezie je dlouhodobě esteticky i filosoficky výraznější než próza, a se týče druhého tvrzení, Kopáč nic takového netvrdí! Připomíná asi pětadvacet zajímavých titulů a z toho lze počítat k surrealismu jen antologii Letenku do noci, román Pavla Řezníčka Natrhneš nehtem hlavy jejich... a sbírku Evy Švankmajerové Dosud nenamalované obrazy. A že Radim Kopáč upozorňuje na nová jména, to je v řádu věcí a počínají si tak i jiní pisatelé: v Polsku se prý hlásí o slovo literární "generace lolitek". Náš kritik v nové tvorbě spatřuje příslib i naději, zato nad mnoha známými literáty by mohl napsat, že zabředávají do rutiny a komerce. Proto o nich mlčí a dobře dělá.
Pak ještě Iwashita vytýká Kopáčovi dosti závažnou věc: že jeho text není tzv. seriózním přehledem. V tom je další problém, neb reprezentativní přehled soudobé české prózy a poezie není "objektivně" téměř možný! Vždyť se proměňuje role literatury ve společnosti i její estetická norma - a "nejreprezentativnější" polohy v dnešní české literatuře zastupuje produkce laděná komerčně, v lepším případě humoristicky, v horším případě bulvaristicky. O takových knihách se nepíše ani v jiných souhrnech "literatury ve světě" a naopak nutno přičíst Kopáčovi k dobru, že je pominul i ve svém minipřehledu české tvorby.