Vláda navrhuje obcím, aby byly v investicích spravedlivé vůči ženám. Zpracovala materiál, který má zahájit diskusi na téma rovnovážného užívání obecních rozpočtů podle pohlaví. Jednoduše řečeno: opravuje se a staví příliš mnoho fotbalových stadionů a příliš málo mateřských center či tělocvičen pro aerobic.
První reakce starostů i starostek byly rozpačité či spíše negativní. Zněly: obce mají jiné starosti, vždyť ze svých rozpočtů sotva opraví to nejnutnější, tak jaképak složité úvahy o rovných investicích. Nebo: a kterému pohlaví přiřadit třeba opravu chodníku? To první není pravda, to druhé je výmluva. Obce skutečně nejsou v průměru bohaté, nicméně dokážou shánět státní a jiné dotace a investují. A: samozřejmě opravy chodníků nejsou gendrově podmíněná investice, jde o ty investice nad tímto základem.
Myslím, že myšlence na rovnoprávné rozložení investic, není co vytknout. Ostatně není to žádná novinka, několik desítek zemí se podle těchto pravidel snaží řídit už léta. Problém je ovšem v kritériích, ta nelze beze zbytku formalizovat, kvantifikovat či shora přikázat. Navíc mužské a ženské aktivity se oproti ještě nedávno tradičnímu obrazu mění a prolínají více než dříve – i ženy fandí fotbalu a hrají fotbal, i muži cvičí aerobic…Otázka je, jak takové nejasně vymezené posuzování „pohlavnosti“ investic může dopadnout v zastupitelstvech, kde je v průměru mnohonásobně více mužů než žen. Nebo-li: tato idea přímo navazuje na projekt volebních kvót, které by zaručovaly ženám rovnou účast na kandidátkách, případně i pevně stanovenou proporci žen poslankyň, žen zastupitelek, žen úřednic a podobně.
Jistě, proti tomuto návrhu existuje řada protiargumentů – je příliš formální, zabraňuje svobodnému výběru, je ponižující vůči těm, které má chránit, jako každá forma pozitivní diskriminace… Navíc – i chování některých tuzemských feministek vzbuzuje rozpaky. Zaznamenal jsem například před evropskými volbami výzvu, aby ženy volily na vybraných kandidátkách právě a pouze ženy. Bez ohledu na politické zkušenosti kandidátů, bez ohledu na to, jestli je znají, prostě proto, že jsou to ženy. To mi připadá trochu hysterické – dovedu si snadno představit, že normální muž takový problém nemá, že bez rozpaků zakroužkuje Rögnerovou nebo Hybáškovou či nechá napospas Zahradila.
Jenže je otázka, zda tomu není tak právě proto, že těch mužů je tam mnohonásobně víc. Ano, přes všechny protiargumenty a lecjakou bizarnost, považuji tenhle vládní návrh za rozumný. A považuji za rozumné i vyzkoušení povinných volebních a zaměstnaneckých kvót.
