Jednou z forem literárního projevu může být spolupodílnictví na knihách či publikacích, které jsou věnovány jiné sféře kultury, například výtvarnému umění. V této oblasti jde v prvé řadě o katalogy a alba, do jejichž uspořádání často vstupují svými texty či úvahami také literáti a literární kritikové.
Jako příklad takového solidárního přidružování se lidí posedlých literaturou k lidem posedlým výtvarným kumštem může sloužit reprezentativní publikace, kterou nyní vydala Nová tiskárna Pelhřimov pod rozverným názvem Na kopci v Hrachovci. Publikace vyšla u příležitosti šedesátých narozenin významného soudobého kamenosochaře Ivana Jilemnického, rodáka z Hořic z Podkrkonoší - a také jeho mladší sestra Ellen Jilemnická patří k našim předním sochařkám a dokáže stejně citlivě pracovat zvláště s pískovcem. Jilemický je však znám i jako umělec, jehož sousoší či plastiky najdeme též v knihách veršů či povídek: jeho sochařské práce slouží i jako výtvarný doprovod díla literárního. Proto není divu, že se v publikaci vydané na počest jeho životního jubilea (tj. v holdu jeho dosavadní kamenosochařské tvorbě) objevují i příspěvky z pera známých literátů, byť většinou vystupují ve spřízněné roli výtvarných kritiků.
Shodou okolností je prvním textem alba reflexivní báseň jeho sestry Ellen - a následuje přetisk zajímavého fragmentu ze starší knihy již zesnulého kamenosochařova otce, regionálního historika Aloise Jilemnického (a Karla Viky) Kraj slavný kamenem. Odbornou studii o díle umělcově sepsal Jiří Blahota, šéfredaktor Květů v letech 1991-1997, dnes nakladatel - a kdysi tvůrce jedné z nejslibnějších prozaických prvotin A tráva roste (1980). Nejstarší z autorů doprovodných textů, Antonín Hartmann, byl v šedesátých letech členem redakční rady legendárního časopisu Tvář (za výtvarnou kulturu). Na albu se podílel také Jaroslav Vanča, který je významnější jako autor tří básnických sbírek než jako filmový scénárista, dále "tajný prozaik" Jiří Slouka a teolog Pavel Klinecký, působící také jako literární esejista. Několika texty přispěl i vynikající, byť širší veřejnosti málo známý básník a prozaik Pavel Rejchrt.
Výtvarná alba poskytovala dřív poskytují i teď specifický prostor zvláště pro texty, které by jinde jen stěží našly uplatnění. Mají proto svůj význam i pro literaturu. Sochy Ivana Jilemnického jsou k vidění celý červenec v pražské Botanické zahradě, portrét umělcův (dílo M. Bílka) se dá vidět v liberecké galerii. Ten je tam pořád a právě tak pořád by měly být vystaveny i jubilantovy sochy: třeba právě v Botanické zahradě, kam by se na ně mohli chodit dívat i známí literáti...
