nahoru

Milost únosci, metál pro vrahy?

Michal Komárek24. června 2004 • 20:26

Zajímavou inspiraci k přemýšlení v době „války proti terorismu“ poskytuje dění v České republice. Prezident omilostnil únosce letadla a senát jedná o tom, zda bratři Mašínové zaslouží státní vyznamenání.

Radomír Šebesta unesl dopravní letadlo s pětatřiceti cestujícími na palubě před více než dvaceti lety. Pilota přiměl ke změně kurzu kilogramem a půl výbušniny. Prezident přihlédl k tomu, že určitý trest si odseděl v Německu a doma dodnes nemůže navštívit staré rodiče. Bratři Mašínové vyhlásili válku komunistickému režimu a v jejím rámci zabili několik lidí – řadového policistu, pokladníka, převážejícího výplaty… Pak se jim podařilo probít na Západ. Podle nich to byl boj s režimem a zabití byli představiteli tohoto režimu. Jejich příběh vzbuzuje vášnivé diskuse dlouhé roky.
Je to problém kritérií. Izrael omlouvá civilní oběti na palestinské straně tím, že je ve válečném stavu. Palestinci jsou také ve válce a tak mají podle svého pohledu na svět právo na teroristické útoky. Dříve se specializovali na únosy letadel. Civilní oběti jsou v rámci války s terorismem „povolené“ v Afghánistánu i v Iráku. Guantánamo je speciální „válečný“ tábor. Al-kajdá je ve válce se Západem. Rudé brigády bojovaly s kapitalismem…
V rámci diskusí o bratrech Mašínech padají srovnání s atentátem na Heydricha – nikdo přece nepochybuje o tom, že to byla legitimní akce. Byla válka. Nebyla to vražda. Tak proč by měla být jiná kritéria podsouvána Mašínům?
Mezi rozhodující kategorie patří „válečný stav“ , „zločinný režim“, respektive „zločinná ideologie.“ To nás ovšem vrací k problému kritérií – kdo může vyhlásit válku, jak definovat zločinný režim, která ideologie vede k potlačování lidských práv? V době atentátu na Heydricha byla ve válce celá republika, jaksi oficiálně, neboť měla exilovou vládu, která byla na straně spojenců. Je to víc než rozhodnutí jednotlivců, že se nesmíří se zločinným režimem a vedou s ním válku? A je legitimní válečnou obětí pouze čelný představitel nepřátelského režimu, nebo i kterýkoliv pěšák, jako jeho reprezentant? Lze se odvolávat na v té které době platné zákony? To problém kritérií neřeší – platné byly třeba nacistické zákony, týkající se Židů…
Nelze se z toho dostat? Nezbývá než čirý relativismus? Znamená to, že to, co udělali Mašínové, Šebesta, je stejné, jako to, co udělali parašutisté, kteří zabili Heydricha, že to, co dělá Usáma a Arafat je stejné jako to, co dělá Šaron a Bush?
Najít obecně platné řešení je jistě velký historický, právní, filosofický problém. S nejistým výsledkem. Nicméně to neznamená, že člověk nemůže mít nějaký intuitivní názor pro konkrétní případ. Můj je tento: Nemyslím, že je správné udělovat milost únoscům letadel a dávat metály zabijákům.

Michal Komárek


Kurzy měn
25,850
22,020
28,920
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější