Pražské divadlo Minor se tento týden stalo dějištěm čtrnáctého ročníku Mezinárodního festivalu spisovatelů Praha. Letos je věnován Josephu Rothovi a jako krédo festivalu vybrali autorova slova: "Nevím, kam jdu." To jsou slova nadmíru vážná: vždyť denně se vynořují neodbytné otázky, kam kráčí nynější civilizace, zdali do pekel nebo do peklíček. Svého času tvořivý umělec veřejně deklaroval tyto tíživé nejistoty, a proto by se jeho dávný výrok měl stát impulsem i varováním - dozajista nejen pro spisovatele.
Nicméně si jenom stěží můžeme odpustit sarkastickou poznámku, že bohužel asi jen málokdo má zevrubnější představu, kdo vlastně je Joseph Roth; určitě si ho budou mnozí plést se severoamerickým autorem erotických románů Philipem Rothem. Přitom jde o umělce vzešlého ze Střední Evropy, o klasika rakouské literatury, který sugestivně vylíčil zejména psychologickou situaci ve své vlasti v období první světové války a po ní. Nikoli náhodou tenkrát zformuloval zmíněnou otázku: "Nevím, kam jdu." Tehdy to nevěděl skoro nikdo, ale Joseph Roth jako jeden z mála našel kuráž tuto pravdu vyslovit bez okolků.
Mezi hosty mezinárodního spisovatelského festivalu se mají objevit hvězdy novodobého písemnictví: například laureátka Nobelovy ceny za literaturu Nadine Gordimerová (z Jihoafrické republiky), průkopník moderní evropské poezie Hans Magnus Enzensberger (Spolková republika Německo) nebo žijící klasik polské literatury, romanopisec a scénárista Tadeusz Konwicki. A jak se dočítáme, "domácí autory reprezentují Eda Kriseová a Miloslav Topinka - nositel Ceny Jaroslava Seiferta". Není nám povědomé, kdo rozhodl, že české spisovatelstvo budou na festivalu "reprezentovat" právě tito dva tvůrci, nikde se o tom nepíše (v každém případě nikoli na všech sloupích), rozhodně však tato nominace může vyvolávat evidentní pochybnosti.
Netýká se to ovšem ani trochu Miloslava Topinky, nejspíše vrcholného mluvčího střední generace českého básnictví, který se na přelomu loňského a předloňského roku vrátil do literatury skvělou básnickou knížkou Trhlina a jehož tvorba má evropské kvality. Škoda, že po roce 1969 byl tak dlouho mimo literární dění! Ale Eda Kriseová? Nepochybně jde o talentovanou autorku, u které je nejvíce ceněn již prozaický debut z roku 1979, totiž v exilu vydaná próza Křížová cesta kočárového kočího. Další knihy už ale symbolizují pozvolný úpadek (byť Kriseová mohla "vydávat" pouze v samizdatu) - a dokonce i tak prohavlovské Literární noviny si pomyslně rvaly vlasy hrůzou nad dávným paskvilem z autorčina pera - totiž nad jejím pseudoživotopisem Václava Havla, napsaným b duchu odvaru z Káji Maříka. Čili: na festivalu spisovatelů českou literaturu kromě "mistra" Topinky zastupuje autorka, která nepatří k první garnituře; ostatně za posledních třináct let napsala pouze dvě knihy. Někdo se za ni asi hodně a hodně přimlouval. Jenomže proč - a k čemu to je dobré?
