Až do doby, než jsem zjistila, nakolik jsou těhotné matky podrobeny automaticky realizovaným vyšetřením, která nejsou u zdravých matek ničím opodstatněná, nenapadlo mne, že není nutné podrobit se všem zákrokům, které lékaři určí…
Učinila jsem pokus. Rozhodla jsem se postavit se proti absolvování „primitivního“ lékařského sledování ještě nenarozeného dítěte – monitorování. Znamenalo to odmítnout deseti až dvacetiminutové připoutání v leže na dva pásy směřující k přístroji…. Bylo to v druhé třetině mého absolutně zdravého těhotenství a lékařka mě nutila každý týden se tomuto pozorování podrobit. Věděla jsem, že monitor pouze stanoví, jak se cítí matka a dítě v den, v danou hodinu a během pár minut, kdy jsou na přístroj připojeni. Nic víc. Každou další minutu před a potom se mohou cítit docela jinak. Kromě toho stejnou službu vykoná i poslech srdečních ozev dítěte přiložením klasického porodnického trychtýře. Primitivní záležitost, nijak podstatná pro průběh těhotenství.
Jak pokus dopadl? Fiaskem. Plna odhodlání jsem sice oznámila zdravotní sestře mé lékařky, že žádný monitor neabsolvuji, ale dostalo se mi od jinak absolutně příjemné ženy tak ostré reakce, že jsem ve svém stavu neměla sílu odporovat. Zdravotní sestra vyštěkla: „Monitor absolvovat musíte, a pokud jej odmítnete, pak chcete dostat paní doktorku do kriminálu.“ Ocitla jsem se v koncích. Paní doktorku jsem do kriminálu dostat nechtěla, navíc je to moje kamarádka. Na monitoru jsem ten den strávila téměř půl hodiny s instrukcí navíc - ať sondu sledující mimino posunuji na břiše podle reakcí přístroje, který není schopen zaznamenat zhola nic v okamžicích, kdy se dítě hýbe. Miminko bylo ten den aktivní a z monitoru bylo třeba za každou cenu dostat souvislou křivku, takže jsem půl hodiny honila po břiše sondu a pokoušela se jí zachytit srdeční ozvy dítěte. Po půl hodině přístroj nakreslil přibližně souvislou křivku. Cítila jsem se jako naprostý hlupák neschopný prosadit si vlastní názor na péči o své zdraví. Navíc v tak primitivním případě. Lékařské zařízení, do kterého docházím, získalo o pár zdravotnických bodů pro pojišťovnu navíc a já pochybnost, zdali bych se dokázala lékařům postavit v důležitějších názorových neshodách.
Chcete resumé? Daleká je cesta od předsevzetí k činům. Těžké je odolávat citovému vydírání lékařů. Jejich urputnost udržet si monopol na rozhodování o péči o vaše zdraví bez vaší spoluúčasti je velice silná. Dle platných směrnic a zákonů nás však nemohou bez našeho svolení donutit k jakémukoliv lékařskému zásahu…
OTÁZKA DO DISKUSE: Máte problémy odmítnout lékařem doporučená vyšetření či zásahy, o jejichž smysluplnosti pochybujete? Víte, že vás nikdo nemůže nutit k jakémukoliv lékařskému zákroku bez vašeho souhlasu?
