nahoru

Češi pohledem Srba

JANA DOLEŽALOVÁ2. dubna 2005 • 00:49

Problematičnost a specifika české povahy většinou zaznamenáme až v okamžiku, kdy se náš pohled na svět střetne s jiným světonázorem. Třeba s náhledem člověka jiné mentality a jiného kulturního zázemí… třeba Srba? Vyčouhlý dlouhovlasý Srb, žijící už několik let v České republice, doslova s nervozitou sledoval několikaletou spolupráci dvou kolegů – Čechů.

Problematičnost a specifika české povahy většinou zaznamenáme až v okamžiku, kdy se náš pohled na svět střetne s jiným světonázorem. Třeba s náhledem člověka jiné mentality a jiného kulturního zázemí… třeba Srba?
Vyčouhlý dlouhovlasý Srb, žijící už několik let v České republice, doslova s nervozitou sledoval několikaletou spolupráci dvou kolegů – Čechů. Navenek se mu jejich vztah jevil jako kamarádský a také on se s oběma muži přátelil. Oba Češi spolu spolupracovali a jejich přátelství se zdálo být v obchodní spolupráci přínosem – mohli si věřit, což není v této branži málo. První náznaky rozdílnosti srbské a české povahy, kterým zatím ani jeden z přátel nevěnovali příliš pozornosti, se začaly u Srba projevovat v okamžiku, kdy se jeden z kamarádů dostal do finanční tísně. Nutno říci, že tíživou situaci vyřešil přechodným zaměstnáním, které by se mohlo zdát oproti jeho nynější pozici podřadným. Vydělalo však peníze, které postrádal. Srb tuto skutečnost však dlouho zazlíval druhému z přátel. „Proč mu nepomůžeš? Copak ho opravdu necháš dělat takovou práci?!“ dorážel, ale k ničemu kloudnému se nedobral. Jeho povzdechy oba Češi vnímali jako naivitu, která se do dnešního světa jaksi nehodí.
Největší ránu ve vztahu dvou Čechů přineslo Srbovi náhlé přerušení jejich spolupráce. První z kamarádů, onen dočasně ve finanční tísni tuto změnu chápal jako součást života, cestu dál. Jenže při setkání se srbským kamarádem, vystaven jižní mentalitě už ono ukončení spolupráce vysvětlit nedokázal. „Pomlouvá tě, že špatně pracuješ,“ zoufal si Srb, komentujíc své setkání z druhým z přátel. První se jen pousmál. Srb nabíral na zuřivosti: „A do očí ti to neřekne!“ Dostalo se mu ryze české reakce: „To přece udělá někdy každý.“ Srb se vztyčil: „Já bych to nikdy neudělal!“ Čech se snažil Srbův hněv rozptýlit, ale marně. Srb seděl zamyšlen, popíjel české pivo a k tomu hovořil vážným hlasem: „Než u nás dostaneš práci, dlouho si tě prověřují… Ale potom, potom už tě nikdy neodsunou.“ Trpce se zahleděl do dálky. Tam u nich na jihu je okruh spolupracovníků cosi jako rodina. Nikdy se nezradí, neopustí, nenechají ve štychu. Nemohl pochopit, že jinde může být byť pracovní vztah tak nanicovatou a nezávaznou spojnicí. A nikdo mu to v tu chvíli nedokázal vysvětlit.
OTÁZKA: Má pravdu Srb nebo Čech?

JANA DOLEŽALOVÁ

+ dárek navíc
K předplatnému dárek navíc

Kurzy měn
25,610
21,760
29,230
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější