Postavení rakouského festivalu umění nových médií Ars Electronica je nezpochybnitelné, nicméně v sousedním Německu mu už čtyřikrát povyrostl zajímavý konkurent, v podobě berlínského festivalu Transmediale. Jeho dramaturgové a producenti netouží po tak gigantických projektech jako kolegové z rakouského Lince, a tak je tu skromnou hvězdou levicový filosof Antonio Negri, autor intelektuálního bestselleru „Empire“ představující značně odlišnou verzi globalizovaného světa, než jak jej známe z idealizovaného liberálního pojetí. Kromě diskutování tu však bude i hodně ke koukání.
Postavení rakouského festivalu umění nových médií Ars Electronica je nezpochybnitelné, nicméně v sousedním Německu mu už čtyřikrát povyrostl zajímavý konkurent, v podobě berlínského festivalu Transmediale. Jeho dramaturgové a producenti netouží po tak gigantických projektech jako kolegové z rakouského Lince, a tak je tu skromnou hvězdou levicový filosof Antonio Negri, autor intelektuálního bestselleru „Empire“ představující značně odlišnou verzi globalizovaného světa, než jak jej známe z idealizovaného liberálního pojetí. Kromě diskutování tu však bude i hodně ke koukání. Koneckonců i podtitul letošního festivalu Fly Utopia! naznačuje, že tématem které se tu bude zkoumat je budoucnost - a to jak ta blízká, tak ta velmi vzdálená. Hlavní výstava v Haus der Kulturen der Welte probíhá až do 15. února a vidět na ni můžete ukázky současného umění nových médií od instalace softwarového umění, až třeba po konceptuální projekty o alternativní ekonomice. Utopické projekty přece nejsou výsadou moderny a i v naší postmoderní době si můžeme užít trochu toho vizionářství. Jen to už nedokážeme bez cynického úsměšku nebo dokonce kruté ironie. Také se tu soutěží, ale popravdě tu o to snad ani nejde.
Oficiální část festivalu má ještě svou „mladší“ polohu Clubmediale. Na tom letošním už vystoupilo v klubu Maria am Ufer třeba elektroclashové trio Chicks On Speed, poněkud vážněji myšlená francouzská pocta osmdesátým rokům v elektronické hudbě Dat Politics, ale i klubová diva Dona Summer či američtí Safety Scissors.
To co se odehrává v klubech, malých domácích studiích, squattech, univerzitách, galeriích, koncertních halách, výstavních prostorách, ale taky na monitorech, uvnitř počítačů a na elektronických sítích, je na Transmediale propojené do jednoho celku, kterému jakákoli sociální skupina bude říkat kultura, protože v ní najde kousek toho, co připadá kulturní i jemu.
Moc bych chtěl podobný festival zažít i v Čechách. Moc bych chtěl, aby to podobně cítili i kurátoři českých výstav a festivalů. A asi taky umělci, protože na Transmediale 04 žádný Čech nevystavoval ani nehrál.
