LSD DJ

Jak to tak vypadá, další hudební revoluce je na světě. Po kytarách rokenrollových rebelů, uřvaných efektech punkerů s bodlinami okolo krku a počítačových studiích extází přepumpovaných podivínů, přichází další novinka, která by podle některých britských novinářů mohla změnit hudební průmysl. Ono se to sice nestane, ale LSD DJ je vskutku zajímavá novinka.


Koho jiného než slavné ruské programátory, kteří trápí strážce autorského zákona na obou stranách Atlantiku, by mohlo napadnout vymyslet kartu do herní konzole pro nejmenší Game Boy, která rozhraní pro hry s jednoduchou grafikou přemění na zvuky vydávající mašinku, na které se dají komponovat originální poslechové i taneční tracky? Zapomeňte samozřejmě na zvukovou kvalitu a prozatím i na vydávání desek. Ale na internetu seženete jistě spoustu fanoušků, stačí se do komunity okolo LSD DJ připojit. Marketingový otec punku Malcolm McLaren se prý nechal slyšet, že tohle konečně vytlačí velká studia z byznysu. A třetí největší korporace herního průmyslu Nintendo si mne prsty, protože herní svět je obohacen o novou trendy hračičku, která dokonce zajímá alternativní mládež z undergroundových klubů.
Karta s kouzelným názvem Little Sound Dj (LSD DJ) umožňuje alternativní lo-fi zvuk o kvalitě 4-bitů (pro srovnání tak hrají třeba digitální hodinky) a po jejím zapojení můžete používat sequencer, databanku 59 různých zvuků, 4 kanály a samozřejmě i možnost propojit víc mašinek dohromady. Další zvuky lze stáhnout z internetových stránek fanoušků anebo nasamplovat a vpravit samostatně a samozřejmě lze taky stáhnout prostředí pro propojení s prací na laptopu či PC.
Z „gameboyářských umělců“ to zatím nejdál dotáhla asi dánská kapela Lo-Bat, která s konzolovou show pořádá dokonce živé koncerty po Evropě. Publikum hledají nejen u znuděných fajnšmekrů z taneční scény, kteří zařazují zvuk Gameboyů k syrovějšímu chill outovému downtempu, ale také u fanoušků starších 8-bitových počítačů, kterým naopak zvuky připomínající sedmdesátá a osmdesátá léta připadají vřelejší než dnešní digitální totalita. A všímají si jich i kurátoři nového umění a tak si výběr z jejich tvorby můžete pustit i na stránkách britského Institutu současného umění. Zkrátka, má-li váš syn Game Boye, je čas založit s ním kapelu.