Když jsem se zeptala jednoho hudebního kritika, zdali už dopíše svůj text o Kabátech, když bude v sobotu vyhlášen Český slavík, odpověděl mi: „Oni si Kabáti zaplatili Slavíka?“ V tu chvíli jsem pochopila, kde také může začínat i končit svět hudebních kritiků – „mantinelem peněz či hmotných statků, kterými lze koupit publicitu…“
V televizi prý vypadal sobotní večerní přenos na Nově pohodově. O to víc bylo legrační pozorovat dění přímo uvnitř. V okamžicích televizních reklam nastala v sále volná zábava, řady prořídly, neb kuřáky honila závislost a prostatiky nutnost. Když začal produkční odpočítávat: za tři minuty začínáme, za dvě minuty, za minutu… část hostů se vrátila na místa. Pozvané hvězdy po odpolední zkoušce již tušily, koho se bude vystoupení na podium týkat, ale přesto. Připravujete si projev, přesně víte, co chcete říci, a pak vystoupáte na jeviště, zamíří na vás reflektory, dívá se na vás plný sál, v prvních řadách hvězdy hudebního nebe Česka a za kamerami tušíte dva tři miliony diváků. Takže slova: „Strašně vám děkuji, mám strašnou radost,“ jsou mnohdy jediným souvislým výstupem, na který se zmůžete… Po skončení přenosu si na chodbách gratulují ocenění, šéfové hudebních firem se spokojeně usmívají, interpreti jsou fotografováni. Přesunem do nejmenovaného hotelu pokračují oslavy euforicky dál… Hudební branže se sešla, zjistila, kdo baví posluchače nejvíce, a baví se sama. A to je všechno. Protože druhý den jde život dál, jako by se nic nestalo. Svět se nepohnul, neotřásl, nezměnil.
Jen hudební publicisté a kritici se mohou přetrhnout lítostí, že o Českém slavíku rozhodují diváci, ne oni a v médiích úpěnlivě zpochybňují smysl, kvalitu i vhodnost udělování takových cen. Ex post. Žádná cena nemá přece delšího trvání než v den jejího udělení. Možná pak dlouho vzpomínáte, že kdysi… ale to je tak všechno. A co na tom, že tady nešlo o žádné intelektuální výlevy, jen o oblíbenost mezi lidmi, která je v hudebním obchodě nejdůležitější a mezi interprety nejcenější? Kritici se přece také dočkají svých cen, až usednou jako všeznalí „akademici“ a budou rozhodovat, kdo je nejlepší. I jejich ocenění bude stejně prchavé. Zeptá se pak však někdo z nich, zda si vítězství ten který interpret zaplatil?
OTÁZKA: Kdo je více podplatitelný: posluchači nebo kritici?
