O barevnosti krvavého světa

Kolský, s Kolským, o Kolském - o novopečeném spisovateli tohoto jména se teď v literárních kruzích hovoří snad všude s obecným obdivem. Prozaická prvotina Tomáše Kolského Ruthie a barevnost světa (vydal ji Torst v redakci Vlasty Dufkové) totiž představuje přímo ideální sepětí nápaditého, umně komponovaného vyprávění s tématem, které je aktuální, přitažlivé, velice vážné a zároveň předkládané i s úsměvnými momentkami.

Až bychom si mohli říci: co koneckonců víc si můžeme v rámci naší nejmladší prózy přát? A jak dlouho jsme čekali na mladého tvůrce, který dokázal přijít s veskrze autobiografickým příběhem a přitom si zachoval nadhled, zůstal filosofem vlastní situace i svých postav? Autorovi se to podařilo snad jedině díky tomu, že přes všechny mentální katastrofy soudobé civilizace setrval v té menšině, která ještě má smysl pro zmíněnou "barevnost světa".
Tomáši Kolskému bylo letos v dubnu všehovšudy pětadvacet; studuje Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze a zároveň vyučuje hebrejštinu. Právě jako zapálený hebraista měl předloni možnost pobývat nějaký čas na stáži v Izraeli - a historie, kterou vypráví, je na první pohled především dokumentárním líčením jeho zážitků ze "země zaslíbené". Tam se jeho hrdina (zřejmě až na detaily zcela totožný s autorem) na jedné straně přímo zalyká štěstím, že se konečně dostal do země, kam si jako adept hebraistiky vždy přál zavítat, a na druhé straně se přesvědčuje, že všechno, co v Izraeli vidí a poznává, je poznamenáno atmosférou téměř každodenních teroristických útoků, při nichž často hynou (a to na obou stranách) zrovna ti nejnevinnější lidé. Kouzelné lyrické pasáže jsou věnovány postavě Ruthie, židovské imigrantce z Východu, která se tu stává symbolem nádherného světa, dennodenně sužovaného krvavými lázněmi - a současně autor do textu vkládá jiná vyprávění a jiné příběhy, kde už není prostor pro nějaký happy end: musí skončit proléváním krve, v krvi, poněvadž takový je dnešní Blízký Východ. Může na nás působit jako moderní pohádka, ale také jako předzvěst něčeho hrůzného, co někteří politologové prorokují pozemské civilizaci v 21. století - totiž zániku barevnosti světa.
Kdo se nevyzná v složitém konglomerátu soudobého hebrejského společenství, může mít s luštěním některých epizod či pochopením stanovisek některých postav menší potíže, jako celek je ale próza Tomáše Kolského ukázkou možné "evropskosti" naší prózy; namátkou už jen kvůli jejímu závěrečnému poslání: Zůstaň člověkem.