Počítačové hry si úspěšně dláždí cestu k tomu, aby se staly nejvýraznějším médiem 21.století. Nejde jen o to, že interaktivní zábavný průmysl předhonil v ziscích Hollywood, že ročně vycházejí stovky titulů a prodávají se ve statisících a milionech kopií. Mnohem důležitější je obrovský technologický vývoj posledního desetiletí , který zajistil, že se z opovrhované „jednoduché zábavy pro děti“ stal prostor pro kombinaci všech ostatních médií.
Film, televize, rozhlas, tištěné slovo, to vše dnes hry obsahují. Na svých starších mediálních bratříčcích parazitují víc než úspěšně, citují je a není nijak nadsazené začít v případě počítačových her mluvit o prvním supermédiu.
Počítačové hry mohutně ovlivňují celou popkulturu. A přesně tohoto faktu si začínají všímat i umělci a kurátoři pracující s novými médii. Od října do konce listopadu 2003 proběhla v dortmundské galerie Phoenix West výstava Computergames by artists pod záštitou legendy německé umělecké kritiky Tilmana Baumgartela. Nenajdete tu nejaktuálnější díla, zato však můžete počítat s reprezentativní ukázkou toho nejlepšího, co umělci v interakci s nejmladším médiem vytvořili v posledních letech. Zklamáni budete, pokud vám půjde o hratelnost – tedy nejvyšší hodnotu v komerční interaktivní zábavě. Většina umělců totiž na hratelnost a koneckonců i uzavřený tvar hry rezignovala a vrhla se na komentáře samotného smyslu interaktivních her a samozřejmě i jeho vlivu. Kupříkladu francouzská dvojice Julien Alma a Laurent Hart vytvořili klasickou mlátičku ala Tekken, jen místo svalnatých siláků a mistů kung fu či krásných žen tu v roli „superhrdinů“ vystupují obyčejní lidé. Zkopejte si starou paní ve hře Borderland a možná začnete o počítačových hrách uvažovat podobně jako Radovan Holub. S prohozením „virtuální“ a „skutečné“ reality pracuje i projekt QQQ, který je ve skutečnosti mód do populární „střílečky“ Quake, který namísto fotorealistické grafiky nabízí prostředí plné náhodně generovaných abstraktních obrazů vycházejících ze softwarových prvků původní hry.
Hned dva z projektů vystavených v galerii Phoenix West se inspirují klasickou arkádovou hrou Space Invader. Stejnojmenná francouzská skupina již od roku 1999 rozmisťuje na veřejných místech po různých městech od Asie přes Evropu až po Austrálii obrázky pixelových mimozemšťanů a na své stránce vybízejí aby se k nim přidali i ostatní (třeba nákupem trička) a pomohli tak učinit invazi „nekontrolovatelnou“.
O něco intelektuálnější přístup zvolili britští umělci Thomson & Craighead, kteří v projektu Triggerhappy prezentují klasickou střílečku na přibližující se kosmické lodě. Hráč je k procházení dalších a dalších velmi podobných úrovní motivován textovým polem, kde si může číst esej Michela Foucalta „What is an autor?“. Dočíst si ho bude moct jen v případě, že se „prostřílí“ až ke konci.
Dortmundská výstava Computergames by artists nabízí velmi neotřelý a specifický pohled na herní průmysl. Ale už jen fakt, že počítačové hry stojí umělcům za komentář, je výrazným posunem tohoto média z dětských let do věku dospělosti.
