Sedla jsem si s kamarádkou do čajovny a slečna u stolku, ke kterému jsme si přisedly, měla veliké břicho, jenž okomentovala: „To mám pod stromeček!“ Zasmály jsme se a protože bylo jasné, že jsem s ní na stejné lodi, i když ještě ne tak zavalitá, zeptala se mně zcela upřímně: A jak se, můžu-li se zeptat, k vám chovají lidé?
Zavtipkovala jsem o tom, že v práci mě při poradě pustí z ryze mužského kolektivu sednout pouze chlap, který o mém těhotenství nic netuší, a jediný je galantní. Znovu jsme se zasmály a ona vážně dodala. „Já jela v tramvaji a pouštěla mě stará, asi sedmdesátiletá, babička sednout., bránila jsem se, protože stařenka byla na rozsypání. A muž ve středních letech sedící přímo pode mnou mě pozoroval, jak nad ním visím na klandru za jednu ruku a rozverně se mnou konverzoval:“To je vaše první, že jo?“ Vůbec ho nenapadlo se zvednout… A tak je to téměř pořád Pak se zvedla a odkulila se směrem k zastávce tramvaje.
Když jsem totéž odpoledne dorazila domů a sedla si k zouvání bot, což jsem nikdy nedělala, jenže nyní, když nosím na břichu batůžek, na který nejsem zvyklá, boty se mi najednou hůře nazouvají a vyzouvají, najednou jsem si uvědomila, jak jsem se stala svým jiným stavem ze zdravého člověka hendikepovaným. Když dlouho stojím, omdlévám, což je drobnost, nicméně dost ovlivňující život. V autobuse se snažím si rychle sednout, abych nemusela svou nevolností otravovat již sedící. Nebo se nechám vozit autem, abych se nemusela doprošovat vůbec. Okolí s ohledy vůči dočasně tlustým ženám moc nepočítá.
Kamarádka, která má těhotenství i mateřskou za sebou, shrnula realitu, která se mi právě otevírá, takto: „Když modelka Tereza Maxová v médiích prohlásila cosi v tom smyslu, že s dítětem by chtěla žít mimo Českou republiku, protože tady na děti nejsme připraveni a naladěni, říkala jsem si, jaká je to namyšlená káča. Během doby, kdy jsem s sebou vláčela dítě ať už v břiše či v náručí, jsem jí musela dát za pravdu…“
Tak to mě čekají hezké věci. Přitom by jen stačilo umístit do tramvají a na ulice ukazatele, které by vyvolávaly vůči nám „se závazky“ stejné ohledy jako vůči hendikepovaným či starším spoluobčanům: „Dej přednost břichu, kočárku a ženě se závazky!“
OTÁZKA: Myslíte si, že okolí projevujíe k těhotným dostatečné ohledy? Mají jim je projevovat, když pivaři či jedlíci se stejnými břichy si také výjimky nezaslouží?
