nahoru

Tak už jsme tady

Michal Komárek21. října 2003 • 09:32

Minulý týden jsem měl tři velmi silné zážitky. Nebojte se, netýká se to psů ani Costnera. Tentokrát je to hodně abstraktní. Takže přece varování - kdo nemá chuť číst o transcendenci, natož vztahu transcendence a páchnoucích záchodků, ať se protentokrát komunikaci se mnou raději vyhne. Tak pro jistotu už tady - hezký den.


Sešel jsem se po letech se svým přítelem a trochu jsem se toho setkání bál. Jaroslav před nedávnem konvertoval ke katolické církvi a já tuhle instituci opravdu rád nemám. Přitom bylo jasné, že o tom budeme mluvit. Dopadlo to dobře - ve velmi abstraktní diskusi jsme probírali téma transcendence a Jaroslav mi vysvětlil, že katolickou církev považuje za jednu z historií a tradicí odzkoušených možností, jak kultivovat to, co odkazuje k přesahu mimo náš každodenní život, mimo prosté a zoufalé odžívání našeho času, mimo relativnost hodnot, mimo beznaděj. Prý to máme v sobě všichni. Ale neumíme s tím pracovat. A ani kolikrát nevíme nakolik jsme nešťastní.
Povídal jsem si s jedním vynikajícím muzikantem, který už dávno problémy boha a transcendence řeší příklonem k zen-buddhismu. Říkal něco podobného jako Jaroslav. Jako individua žijeme ve skálopevném tupém zajetí představy, že jsme celý svět. Přitom jsme jenom kapkou, která se oddělila po nárazu příbojové vlny o skálu z oceánu kosmického vědomí. Smysl můžeme nalézt jenom ve zpětném propojení s oceánem, nikoliv ve lpění na vlastní výjimečnosti. Pro Vlastislava není důležité ten "kosmický oceán vědomí" nějak personifikovat, nějak blíž kulturně specifikovat, ale také ho nazývá bohem.
Moje osmnáctiletá dcera Tereza byla o víkendu na výletě s dětmi z dětských domovů. Jedna čtyřletá účastnice výletu zjevně ještě nikdy na výletu nebyla, nebo si to nepamatovala, rozhodně si to spojovala s téměř posvátnou atmosférou. Byl to pro ní Výlet, neustále očekávala, kdy to nastane, kdy už se to uskuteční, jak to vlastně bude vypadat. Ještě než dorazili na místo určení kdesi v Krkonoších, zastavil jejich autobus na pauzu. Terka šla nedočkavou holčičku doprovodit na záchod, byly to takové páchnoucí nehezké záchodky kdesi u silničního odpočívadla. Ale holčička už to svoje očekávání nemohla vydržet, před těmi záchodky Terku objala, přitiskla se k ní a zašeptala: "Tak už jsme tady."
No, nic. Já jenom, že si stále podržuji trochu toho imanentního relativismu. Hezký den.

Michal Komárek


Kurzy měn
25,620
21,820
29,040
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře