Literární cestopisy jsou takříkajíc pravé a nepravé a někde na tomto rozhraní figuruje kniha, kterou vydalo nakladatelství Akropolis a v níž se skoro pořád cestuje, a to po Spojených státech: vyprávění Jindry Tiché s názvem Amerika, jak ji Kolumbus neznal.
Není to líčení, která se opírá o pestré a nenadálé příhody, nýbrž vyprávění poučené, někdy učené, občas nezastřeně poučující - ale zase ne protivně a otravně. Tichá má totiž za sebou řadu psychologických próz, tady však promlouvá hlavně jako vysokoškolský pedagog, který měl možnost učit v Americe - a proto především srovnává, snaží se pochopit všechno, co by asi člověk ve vztahu k Americe pochopit měl. Jenže to kolikrát vůbec nejde nebo hodně dlouho to nejde, poněvadž Tichá zkoumá Spojené státy nikoli očima studentky devadesátých let, nýbrž jako zasloužilá posrpnová exulantka. Pořád se musí opírat o vlastní zkušenosti: vždyť od roku 1968 už leccos na Západě viděla a zažila, a to jak v Evropě, tak v neméně "západním" Novém Zélandě.
Profese Jindry Tiché, odmyslíme-li si spisovatelskou činnost, je zdánlivě "neženská": autorka totiž patří k znalcům formální a transparentní logiky, ale i moderní politické filosofie atp. Možná také proto ke všemu hledá nějaké jednoznačné logické vysvětlení (jako je hledala v knize Sametový rozvod v případě rozdělení Československa). Pátrání po logickém "jasnu" ve vztahu ke Spojeným státům ji vede k postřehu, že: naše představy o USA setrvávají v područí pomýlených předsudků, a to jednak generačních, tj. v souladu s uvažováním lidí dlouho nemajících možnost vycestovat z Čech, jednak povšechně evropských. Ty Tichá odsuzuje obzvláště nemilosrdně a píše o naší Evropě jako o regionu plném "sváru a nepřátelství" a věčně "rozdrobeném sektářskými zájmy". V kontrastu s těmito předsudky a na základě turistické zkušenosti i logické úvahy pak razí svou vizi Ameriky jako impozantní země, která nejvíce vykonala pro pokrok lidstva obecně a pro osvobození ženy konkrétně. A nesmírně ji v této souvislosti pobuřují současné hlasy, jak pěkná ta země mohla být, kdyby ji Evropané (Vikingové nebo Kolumbus) nikdy neobjevili. Tichá obdivuje v Americe její jedinečnou jednotu, která ji stmeluje jako hradba proti vnějšímu světu. Zbývá otázka, co bude rubem této obdivuhodné jednoty, k níž patří úzkostná hygiena stejně jako údajně nepoživatelná strava? Za Clintona, kterému Tichá kategoricky vytýká cizoložství, se prý Amerika zcela odpoutala od reality a dnes za to platí, nicméně "Státy" jí dál představují svět stejně podivuhodný jako svět gotických katedrál. K těm máme ovšem blíž. Často jen pár kroků.
