Jak čas běží a pádí, vymýšlejí se stále nové způsoby, jak pomoci české knize na svět - rozuměj původní české literatuře, beletrii, ba dokonce i poezii. S jednou takovou pozoruhodnou iniciativou nyní přišel František Janouch, předseda Nadace Charty 77, který se rozhodl, že se pokusí v českých poměrech prosadit hezký zvyk, který existuje ve Skandinávii.
Jak čas běží a pádí, vymýšlejí se stále nové způsoby, jak pomoci české knize na svět - rozuměj původní české literatuře, beletrii, ba dokonce i poezii. S jednou takovou pozoruhodnou iniciativou nyní přišel František Janouch, předseda Nadace Charty 77, který se rozhodl, že se pokusí v českých poměrech prosadit hezký zvyk, který existuje ve Skandinávii (kde ostatně Janouch dlouhá léta žil v politickém exilu). Jak Janouch vysvětluje, když tam slaví některý známý či významný skandinávský spisovatel životní jubileum a má již v úplnosti přichystanou knížku, jeho kolegové a přátelé (asi vesměs z literárních a kulturních kruhů) ho finančně podpoří: zkrátka a dobře každý z nich sáhne do kapsy a společně přispějí na vydání jubilantovy knihy nebo sbírky. Potom se sluší a patří, aby ve vydaném titulu byla příloha, tzv. Tabula Gratulatoria, v níž budou vyjmenováni všichni, kdo na vydání přítelovy či kolegovy publikace přihodili určitý obnos.
František Janouch prozatím neupřesnil, zda na Severu jde pouze o jednotlivce, zdá se však, že má jít o jejich příspěvek dobré věci a že se na Tabuli Gratularia nebudou objevovat státní instituce nebo různé kulturymilné podniky. Zato rovnou přišel s konkrétní iniciativou: povšiml si, že letos se 10. listopadu dožívá kulatých, totiž pětašedesátých narozenin přední český básník, prozaik, esejista a publicista Jiří Gruša, a že má přitom k tisku připravenou (již před lety napsanou) básnickou sbírku s názvem Právo útrpné. Ta by teď mohla vyjít v agilním pražském nakladatelství Akropolis - a František Janouch se osobním dopisem obrátil na četné přátele Jiřího Gruši s návrhem, aby listopadovému oslavenci takto, u nás doposud nezavedeným a neuplatňovaným způsobem pogratulovali. Což v praxi znamená výzvu, aby Grušovi ctitelé poukázali minimální příspěvek ve výši dvou set korun (nebo dvaceti eur, což je, přiznejme se, třikrát tolik!) na bankovní účet nakladatelství - a při oslavách Grušových narozenin bude moci umělec obdržet jako dar od přátel i svou čerstvě vydanou knížku.
Bezpochyby jde o iniciativu, která se opírá o vědomí jisté kumštýřské a zároveň i kulturní solidarity, je však otázkou, zda může mít pokračování, nebo zda vůbec může mít pokračování. V případě Jiřího Gruši pochopitelně nejde o žádného "umělce v hladovění", o kterém kdysi psal Franz Kafka: jako náš dlouholetý diplomat v Německu a nyní v Rakousku by si dozajista tuto i jinou knihu mohl vydat bez problémů vlastním nákladem. Spíše jde o gesto kulturní veřejnosti, které by se skutečně mohlo stát i v našem kraji "hezkým zvykem". Zvláště když třeba na vavříny státní ceny za literaturu letos Gruša nedosáhne: paradoxně ho nikdo nenavrhl. Možná však Janouchovo gesto posílí Grušovu kandidaturu pro rok 2004 - anebo se aspoň splatí jeden ediční dluh a jedna kniha veršů konečně spatří světlo světa.
