Půjdu rovnou k věci, filosofické úvahy nechám až na potom – jímá mě hrůza, když křesťanští politici volají po odkazech na křesťanství v budoucí evropské ústavě. Jsou to titíž lidé, kteří například navrhují absolutní zákaz potratů. Jsou to lidé, kterým je blízký výpad Vatikánu proti homosexuálům, jako nenormálním hříšným a tedy konec konců zavrženým a zavrženíhodným lidem. Jsou to dogmatici.
Za základ evropské kultury chtějí prohlásit netoleranci, nesvobodu a strach.
Tak abychom si rozuměli. Nemám nic proti věřícím lidem. Potraty jsou určitě velký problém a je to pole pro velkou diskusi, ale jsem-li odpůrcem něčeho či někoho, pak odpůrcem dogmatických odpůrců potratů. Netoleranci vůči homosexuálům považuji za neuvěřitelnou zpozdilost, hloupost, nekulturnost a nepřestávám se divit, jak je možné, že lidi, kteří to veřejně hlásají se naprosto společensky a politicky neznemožní. Stejně se divím, jak je možné, že celé davy lidí vyznávají dogmatickou víru v neomylnost nějakého vysoko postaveného úředníka a že struktura katolické církve připoutává ještě stále tolik lidí i po zkušenostech s obdobně vystavenými strukturami komunistickými. Ale, prosím – ať se lidé modlí ke komu a k čemu chtějí, jestli jim vyhovuje například katolická pompa, budiž, ale je to jejich soukromá věc. Proč z toho dělat kořeny?
Jistě. Křesťanství hrálo v dějinách Evropy obrovskou roli. O to se nepřeme. Ale otázkou je, co vlastně tu roli hrálo, jakou roli a proč jakoukoliv ideologii připomínat v moderním politickém dokumentu.
Křesťanství nemá v současné evropské kultuře nějakou automaticky zajištěnou vedoucí úlohu. Křesťanství a křesťané si naopak, jako kdokoliv jiný, musí své místo v evropských hodnotách hledat. Nebo se sami vyřadí svým dogmatismem. Nepomůže jim deklarace, že mají nějaké výsostné kořenné právo, že se to celé o ně má nějak opírat, z nich růst a do nich se zase vracet. Vůbec ne. Vnímat a popsat evropské hodnoty není tak snadné. Není tak snadné určit, zda má Evropská unie vůbec nějaký kulturně historický smysl, nebo zda je to pouze pragmatické ekonomicko mocenské uskupení. Půjde o kolektivní obranu trhu a blahobytu nebo o kolektivní obranu historického snu o svobodě, úctě k individuu, toleranci, polis…?
Ostatně i ty kořeny křesťanství byly někdy docela nehluboko vsazené, docela na vodě. To třeba když Karel Veliký dával pokřtít celé kmeny poražených pohanů tak, že je dal nahnat do řeky. Ti, kteří se neutopili, zřejmě vyšli z vody jako lepší lidé…
