Jessica hromadného ničení

Dva zajímavé a ohromující dozvuky irácké války se objevily v médiích minulý týden. Britský Guardian – a u nás po něm Lidové noviny – přinesly nový pohled na legendární příběh americké zajatkyně Jessicy Lynchové, a na to, jak média mohou zkreslovat obraz války

. A britský ministr obrany uvedl, že není důležité, zda se v Iráku najdou nějaké zbraně hromadného ničení. A popřel tak jeden z hlavních oficiálních důvodů útoku.
Jessica, připomenul Guardian, se stala doslova ikonou, symbolem hrdinství amerických vojáků. Devatenáctiletá Jessica byla zajata, zraněna střelami i bodnými ranami, týrána a nakonec osvobozena zásahem speciálních amerických jednotek z nemocnice obsazené iráckým komandem. Tak zprávu prezentovala americká armáda, tak ji přebírala média. Jessica v důsledku zranění ztratila paměť.
Britští novináři prý byli skeptičtí už od počátku, ale nedostali šanci dobrat se jiných zdrojů informací. Nyní se jich dobrali. Hovořili s lidmi z irácké nemocnice, přitlačili ke zdi vojenské mluvčí. Příběh mohl vypadat tedy i takto: mladá žena neměla žádné střelné ani bodné zranění, měla zlomeniny a zranění způsobené zřejmě při nehodě vojenského vozu. Lékaři ji operovali a při operaci ji poskytli tři transfůze – pro dvě z nich dodali nedostatkovou krev sami iráčtí zdravotníci. Nikdo Jessicu netýral, chtěli ji naopak hned, jak to bylo možné převézt k Američanům – ti je však od svých kontrolních míst zahnali střelbou. V nemocnici nebyli žádní iráčtí vojáci. Když tam americké komando vpadlo, prostě si hrálo na akční film – vojáci křičeli Go! Go! Go!, rozkopávali dveře, mávali zbraněmi. Kamery jely naplno. Ale tomu všemu přihlíželi jen iráčtí zdravotníci.
Natáčet válku, jako svého druhu reality show, zaměřenou na prosté příběhy prostých Američanů ve svízelné situaci, to napadlo producenty Hollywoodu a vedení Pentagonu už při akcích v Afghánistánu. Zřejmě se to osvědčilo.
To, že se hrozivě prolíná fikce a realita v mediálním zpracování války – a vlastně čehokoliv – se omílá dokola a je banální. Proto si myslím, že je tak důležité vidět konkrétní příklad, jak taková věc může fungovat. Jaké štěstí, že chudák Jessica ztratila paměť!
Tak zatím místo zprávy o nalezení tajných doupat plných chemických, biologických a dalších zbraní, přichází z Iráku zpráva o Jessice hromadného ničení. Hromadného ničení důvěry v média, důvěry v politická zdůvodnění a důvěry ve vlastní paměť.