Malá, snad sedmiletá, možná o něco mladší nebo starší irácká holčička s krásnýma černýma očima a trochu ustaraným, trochu potěšeným výrazem v nich z toho, že je centrem pozornosti, trhá podobiznu Saddáma Husajna. Tahle fotografie se minulý týden objevila na titulní stránce MF Dnes.
A z popisky pod fotkou jsme se dozvěděli, že podobizna byla původně v učebnici a že děti dostali její likvidaci jako první úkol po válce. Skvostný symbol: nevinnost vítězí nad tyranií.
Nejprve popis mého pocitu: hnus.
Jasně, ti učitelé ji k tomu něco řekli a možná i rodiče jsou nadšení z výsledků války. Ale po pravdě: umíme si představit, co asi tak ta holčička ve svém věku vnímá? Jistě, musí si tím tak či onak projít. Zažila válku, zažije to, že lidé kolem ní budou možná mluvit jinak než dřív, že se jí změní učitelé, že v její zemi budou nějaký čas vládnout bílí chlapíci a že i dospělí se budou těžko orientovat v tom, co se vlastně stalo a co se děje. Když bude mít štěstí, tak přežije a projde tím bez doživotní frustrace a když bude mít dvojnásobné štěstí, tak bude žít v celkem přijatelné slušné zemi.
Ale nic z toho nevysvětluje, co ta fotka znamená v tuzemském nejčtenějším nebulvárním listě. Jenom ten prvoplánový kýčovitý symbol bez špetky snahy o přemýšlení v souvislostech? Máme mít radost z toho, jak iráčtí učitelé servilně manipulují své žáky? Máme tuto manipulaci dětí považovat za to pravé vykročení ke svobodě?
Pochybuji, že ta fotka měla vzbudit rozporuplné pocity, pochybuji i o tom, že neměla vzbudit žádné. Že je prostě fotkou, vlastně náhodným bezpříznakovým zachycením jedné epizody ze života poválečného Iráku. Není. Je to hloupá manipulace prostřednictvím bezohledné manipulace.
