Shakespearova dramata u nás vycházejí s fascinujícími komentáři Martina Hilského, hry rakouského divadelního čaroděje Thomase Bernharda mají v českých nakladatelstvích také zelenou, co však domácí české drama? Co si mají počít dramatikové, kteří milují divadlo, a přitom ještě nejsou ani mladým Václavem Havlem, ani třeba mladým Milanem Uhdem?
Nad všemi těmito nadšenci se slitovalo nevelké brněnské nakladatelství Větrné mlýny, které získalo finanční podporu Statutárního města Brna a Českého literárního fondu - a začalo vydávat edici Současná česká hra. Cílem je uveřejnit dva nové dramatické rukopisy měsíčně a zatím se to Větrným mlýnům docela daří: v roce 2002 tam vyšlo už osmnáct svazků - a kdo vlastní celou edici, získá víc než obstojnou představu, jak se u nás píše divadelní hra, co je pro ni typické, čím se mladší dramatikové liší od těch starších, zkušenějších - a co je vůbec v českém dramatu nového a zajímavého.
Jenže: jednotlivé svazky edice Současná česká hra jsou neprodejné, předplatitelé si musí pořídit celý komplet - ale osmnáct svazků za 720,- korun českých není zase až tak velký obnos, že by pro něj zájemci sáhli po čertech hluboko do kapsy. Zvláště když při koupi loňského kompletu můžete mít slevu. Ale o peníze nejde: tyhle nízké částky jenom mírně přispívají Petru Minaříkovi z Větrných mlýnů, aby projekt mohl realizovat - a aby v něm mohl pokračovat. Nikde jinde totiž mladé dramatiky nevítají s otevřenou náručí - a přitom co je v této oblasti potřebnějšího než hra ryze česká, při níž se můžeme smrtelně vážně nad sebou zamyslet, anebo smrtelně nevážně si ze sebe tropit šprýmy?
