Prosolený kufr vojína Baláže | Reflex.cz
reklama
nahoru

Prosolený kufr vojína Baláže

Pavel Kovář23. prosince 2009 • 09:43
Prosolený kufr vojína Baláže

Aspoň jednou v životě by člověk neměl být na Vánoce doma se svými nejbližšími. To pak vánoční přecitlivělost dostane ve sladkobolných pocitech nad nepřízní vlastního osudu úplně jiný, mnohem vánočnější rozměr.

reklama



Plánovat to nelze, ale může k tomu dojít při hospitalizaci, případně, jak tomu bylo kdysi, při vojenské službě.

Vím o čem mluvím, právě na vojně mě něco takového potkalo. To pak naprosto jistě víte, že doma na vás všichni myslí a litují vás. To je velmi povznášející... A i když se nejdříve v duchu litujete, pak se vám to zalíbí.

Pocity jsou hezká věc, ale na druhou stranu – těch se nikdo nenají. A tak se dostávám k neobvyklému vánočnímu zážitku s vojínem Pištou Balážem, nováčkem, cikánem ze Slovenska; jistěže cikánem, tehdy totiž nebyl výraz Rom v žádné slovníku. Bylo mu devatenáct a už měl dvě děti. A na Vánoce nedostal dovolenou ani opušťák. V civilu byl zedník a pocházel patrně ze solidní cikánské rodiny. Ta mu chtěla Vánoce mimo domov co nejvíc vylepšit, a tak dostal z domova balík, přesněji v pytlovině zabalený kufr. Obrovský kufr plný upečené drůbeže: dvě husy, kachen snad pět, kuřat asi deset. Aby se maso cestou nezkazilo, bylo hodně prosolené. Pišta si nechal jen jednoho ptáka a ostatní rozdal na cimře. Byl jsem takový malý „podvelitel“, takže mi dal husu. Byla skvělá, ovšem ta sůl... A pak ta žízeň! Jedl jsem ji několik dní, dásně měl od soli mírně rozbolavělé... Ale mít jednu husu sám pro sebe – to už se mi nikdy v životě nepoštěstilo. Prosolená drůbež nám vydržela ve „špajzce“ mezi okny světnice několik dní v poživatelném stavu, než po ní zůstaly jen kostičky.

Základní vojenská služba byla ve své době víc než promarněný čas, byť šlo tehdy zároveň o posvátnou občanskou povinnost. Ale čo bolo, to bolo, jak říkal Švandrlíkův major Terazky. Dnes tvoří armádu profíci. Ti zřejmě nemohou mít takové zážitky, jako byl ten můj – husí a prosolený. Na dobráka Pištu, kterého jsem pak už nikdy nepotkal, si každoročně o Vánocích vzpomenu.






Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama