Emigrantský kostlivec ve skříni | Reflex.cz
reklama
nahoru

Emigrantský kostlivec ve skříni

Pavel Kovář2. prosince 2009 • 10:05
Emigrantský kostlivec ve skříni

Napadlo mě to při probírání poznámek ve vlastním archivu: ekonomická emigrace v závěru komunistického režimu u&#160nás... Zda-li byla nějak zhodnocena? Nebo alespoň přiznána. Rád bych se mýlil, ale nevím, že by se tak stalo.

reklama

Napadlo mě to při probírání poznámek ve vlastním archivu: ekonomická emigrace v závěru komunistického režimu u nás... Zda-li byla nějak zhodnocena? Nebo alespoň přiznána. Rád bych se mýlil, ale nevím, že by se tak stalo.

Spíš zavládl všeobecný stud, snaha mlčet a zapomenout.

Přitom dvacáté výročí sametu alespoň nabízelo zmínit tohoto kostlivce ve skříni. Vždyť i v polistopadové historii máme ekonomické emigranty – Koženého, Krejčíře, Pitra a další výtečníky.

Napadlo mě to při vzpomínce na herce Miloše Kopeckého, jenž vystoupil v&#160roce 1984 ve dvoudílném dokumentu Čs. televize o emigraci jako jeho průvodce. Bylo to v době, kdy normalizaci střídala glasnosť. I tak se však národ divil, k čemu se to populární herec propůjčil. On pak svým přátelům v&#160soukromí přiznával, že se bál účinkování odmítnout, protože by nemohl vykonávat svou práci. Ale o to teď nejde.

O zmíněném emigrantském TV-dokumentu jsem mluvil nedlouho po hercově smrti (zemřel v únoru 1996) s několika Kopeckého přáteli. A právě v reakci bývalého emigranta, herce Pavla Landovského, zazněl již skoro „zapomenutý termín“ – ekonomická emigrace: „Komunisti vystavovali Kopeckého stálému tlaku a tím ho k pořadu o emigrantech dotlačili. Ano, on v něm emigranty na několika místech popudil. Ovšem v té části, kde byla řeč o jejich chtivosti, tam jsem i já souhlasil. Šlo totiž o lidi, co nadávali na komunisty ze zištnosti. A tihle emigranti neměli nic společného s lidmi, kteří odešli do exilu z politických důvodů a vedli třeba časopisy pro intelektuální českou společnost. Já sám potkal pár zelinářů a řezníků, co tvrdili, že utekli kvůli politice, ale ve skutečnosti kradli, měli manka, a proto museli utéct. Tihle lidé nepředstavovali temné síly boje proti komunismu, ale velmi světlé stíny rychlého zbohatnutí, klasickou ekonomickou emigraci.“

Když nic jiného, zaznívá alespoň konstatování: takoví mnozí byli. Nicméně otázky zůstávají. Například o kolik bylo v oněch letech více ekonomických emigrantů než emigrantů z principu, pravých odpůrců režimu a aktivních disidentů? O kolik stovek či tisíc, nebo dokonce desítek tisíc? Ten, koho to dnes zajímá, si nejspíš musí odpovědět sám.






Pavel Kovář: VLOHY CUDNÉHO DONCHUÁNA (Reflex.cz, 4. 4. 2007)
Ta klika, to štěstí, co já měl! Ničeho, ba praničeho neuměje, prožil jsem, tedy „stal se hercem“, nejhorší doby socialismu! Co bych byl, proboha, JINAK? KDE? A co dělal?! – tato nečekaně upřímná slova svěřil MILOŠ KOPECKÝ (1922–1996) pouze svému deníku. Vynikající český herec tvrdil, že nejvíc proslul coby doktor Štrosmajer v televizním seriálu.




Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ



reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama