To je přece už úplně normální... V Dublinu neutichají protesty kvůli vyřazení irských fotbalistů z účasti na mistrovství světa 2010, a to gólem vstřeleným v rozporu s pravidly, což rozhodčí na hřišti přehlédli.
To je přece už úplně normální... V Dublinu neutichají protesty kvůli vyřazení irských fotbalistů z účasti na mistrovství světa 2010, a to gólem vstřeleným v rozporu s pravidly, což rozhodčí na hřišti přehlédli.
Pravidla porušil francouzský útočník Henry: před přihrávkou na gól si míč sklepl rukou. V opakovaném televizním záznamu to viděly tisíce diváků, ale se zjevným a nespravedlivým poškozením Irů nelze podle Mezinárodní fotbalové federace FIFA nic dělat...
Irský fotbalový svaz žádal opakování zápasu, ale s tím by podle všeho musela souhlasit i Francouzská fotbalová federace. Ta to odmítla, byť více než osmdesáti procentům francouzských fanoušků se takový postup na šampionát nelíbí. Francouzské fotbalové generalitě je nepochybně milejší bonus za postup – v přepočtu asi 150 miliónů korun, plus možné další výdělky, a to jak za výsledky na samotném mistrovství, tak i za prémie od sponzorů. Připojili se i konzervativní pánové z FIFA svým postojem: opakování zápasu by bylo proti pravidlům fotbalu, takové rozhodnutí by vneslo do hry chaotický precedens.
Ano, lze říci, že chybovali rozhodčí. Ale pokud by nestáli pár metrů od Henryho, nemohli při rychlosti, jakou míč k němu a od něho letěl, nic vidět. Největší vinu na skandálu má samozřejmě Henry. Hned měl rozhodčímu říci: hrál jsem rukou. Neudělal to, radoval se z gólu, přiznal se až po zápase a alibisticky dodal, že od toho je na hřišti rozhodčí, aby viděl porušení pravidel. Objektivně vzato: je těžké chtít od hráče, kterého v desítkách zápasů penaltově zfauluje obránce, přičemž sudí mlčí, aby byl Mirkem Dušínem. I když by to byla paráda: Henry, sportovec světového formátu, by byl světovým králem fair play. A navíc je to světově proslulá reklamní postava: to by se panečku prodávaly jím chválené žiletky!
Je to vlastně smutný příběh. Proč se fotbal stále brání pomoci moderní techniky? Proč již dávno nepoužívá při vrcholných soutěžích video k případné korekci verdiktu rozhodčích za sporné situace? Nejsmutnější je však ona trapná zabedněnost funkcionářů, tedy těch francouzských, kteří mohli udělat logické a gentlemanské gesto a svolit k opakování zápasu. Místo toho se v rámci předstírané politické korektnosti omlouvá francouzský prezident Sarkozy za Henryho ruku irskému premiérovi Cowenovi a obvyklou floskulí dodává, že událost nepoškodí dobré vztahy mezi zeměmi.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ
