Při probírce svého archivu (co vyhodit a co ne) jsem narazil na kopii Domácího řádu rodiny Josefa K., ručně psané listiny, a to prosím – z roku 1915 (!). Psal ji náčelník přední pražské sokolské jednoty...
a k mé lítosti se kdysi nevešla do článku o České obci sokolské. Čím je dnes dokument pozoruhodný?
Především jasně stanovenými pravidly, jež usilují ve všech možných oblastech o kvalitu života v rodině. Ostatně začtěte se a sami posuďte...
1. Každý člen rodiny, pokud to zdraví jeho dovoluje, čistí si svůj oděv a svou obuv, upravuje své lůžko a, není-li k tomu třeba zvláštního opatření, udržuje v čistotě veškeré příbory, jichž k jídlu užívá.
2. Naprostá čistota těla jest samozřejmým požadavkem řádného člověka.(...) Ranní mytí vztahuje se na celou část horního těla až po pás studenou vodou, ústa jest ráno řádně vyčistiti a zuby kartáčkem odrhnouti. Na noc členové rodiny neuléhají, aniž by si ústa dříve vypláchli, neboť zbytky potravin utkvělé v zubech za spánku se rozkládají a kazí zuby.
3. Nábytek, který jest majetkem člena rodiny nebo jednou k používání svěřen, musí každý v dobrém stavu udržovati, nepoškozovati a denně od prachu ho utírati. Upotřebí-li kdo z nás kteréhokoliv kusu společného majetku, jest zodpověden za to, aby věc přišla zase na své místo.
4. Nikdo, kromě přednosty domácnosti, nesmí jinému v jeho majetek bez požádání vstupovati, a přednosta také jen v přítomnosti člena, o jehož majetek se jedná.
5. Povinností každého z nás jest ošetřovati své peníze, své pojistky, vkladní knížky a upozorniti včas, kdy čeho třeba platiti neb onak vyzvedávati.
6. Poškození prádla hlásí se matce, rovněž šatstva, vyžaduje-li se k tomu její pomoci. Menší správky každý osobně si opatruje vlastní silou.
7. Své věci smí každý bez omezení svobody užíti nebo i nečlenu rodiny zapůjčiti. Povinností jeho jest však věc zapůjčenou si poznamenati a včas o navrácení její žádati.
8. Knihovna jest majetkem rodiny a smí ji použíti a knihy půjčovati každý člen rodiny. Vypůjčení knihy budiž přesně v knihu vepsáno. Kniha před vypůjčením budiž opatřena obalem. Kdo knihy vypůjčené nevrátil, nemá nároku na vypůjčení jiné. Kdo knihu poškodil, jest z vypůjčovatelů vyloučen.
9. Naše chování vzájemné budiž prodchnuto vědomím pokrevenství, úcty k staršímu a šetrnosti k mladšímu. Zlé slovo kazí vzduch a proto snažme se láskou a ušlechtilostí navzájem se předstihnouti. Závist každý nechej daleko před prahem našeho krbu, k jehož příjemnosti, čistotě a kráse každý dle svých sil a schopnosti přispívejme.
Praha 15. března 1915
Připouštím, že dobový jazyk devatera, navíc v patriarchálním tónu (autor se v něm nazývá přednostou rodiny) dnes může působit komicky. Zároveň však autenticky vypovídá o praktickém životě předků. Takže proč se nepoučit. A jestliže mě napadá, že by při vleklé krizi rodiny mohl být návodem, nemyslím to úplně v legraci.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ (Reflex online)
