...a platí to o osmdesáti procentech našich středoškoláků, přičemž tenhle chronický minus si přinášejí již ze základních škol. Nestačím žasnout nad dalším objevem Ameriky! Kolikrát už jsem tohle slyšel...
...a platí to o osmdesáti procentech našich středoškoláků, přičemž tenhle chronický minus si žáci přinášejí již ze základních škol.
K tomuto závěru dospěl mj. nyní zveřejněný celostátní průzkum agentury Commservis, který probíhal od roku 2004. Děti se biflují, šprtají látku nazpaměť, neznají souvislosti, a za pár dní z ní nic nevědí... Nestačím žasnout nad dalším objevem Ameriky! Tohle jsem slýchával už před desítkami let. Kdysi jako žák a student, později coby rodič na třídních schůzkách.
Děti se neumějí učit. A co kdyby je to učitelé ve školách naučili? Nebo ještě jinak: co kdyby se to nejprve naučili noví adepti této profese při studiu na pedagogických fakultách? K čemu jsou jinak fakulty? A k čemu máme pedagogické výzkumníky, školní inspektory, všemožné reformátory a modernizátory školství? Abychom donekonečna hořekovali nad tím samým?
Co jsem se naposlouchal lamentování ustaraných pedagožek na třídních schůzkách: „Já si s těmi dětmi nevím rady, tohle je hrozná třída, jsou nesoustředění, neustále ruší...“ A to se ještě v „hrozných třídách“ mých dětí nevyskytovali jedinci, kteří by bez uzardění nazvali učitelku krávou a učitele šmejdem, jak se to dnes stává. Neříkám, že moc často, ale stává. Trest: trojka z mravů... No a co?!
Je známo, že v každé třídě je zhruba třetina dětí nadaných, třetina průměrných a třetina myšlenkově pomalejších; z té se logicky rekrutují grázlíci. Tohle nepochybně učitelé vědí a tak by měli svým výkladem, svými přístupy a metodami zaujmout dvě „lepší“ třetiny, aby se ta třetí alespoň trochu zajímala a připojila. To je určitě velký kumšt vyžadující pedagogovu vynalézavost, nasazení i charizma, které se žel nedá koupit. Vím, hezky se to říká, když jsem nikdy neučil, ale poradil bych si s tím? Přiznávám, že nevím.
Navíc přibývá žáků, kteří objektivně vyžadují zvláštní výuku: dyslektici, dysgrafici, děti hyperaktivní, děti nadprůměrně nadané, děti cizinců. Připočíst lze i poněkud zanedbávané děti z neúplných rodin; těch není málo kvůli růstu rozvodovosti. Na tohle učitelský stav oprávněně poukazuje, byť nikoliv moc hlasitě a odvážně. Podle vyjádření učitelů ale stejně nikdo nenaslouchá, a to ani na ministerstvu školství, ani na pedagogických fakultách.
Takže na fakultách se nadále učí všechno možné, ale nejméně to, jak by učitelé měli naučit žáky, jak se mají učit. Teoreticky by pak mohli mít míň práce. Jistě, i tohle se hezky říká.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ (Reflex online)
