Miroslav Doležal: postskriptum nekrologu

Miroslav Doležal: postskriptum nekrologu

Miroslav Doležal: postskriptum nekrologu

Nejstarší člen činohry ND byl okouzlen nejen divadlem, nejen poezií, nejen čistou moravskou češtinou, které ho Praha nezbavila, ale také sportem...

Nekrology o nejstarším členu činohry Národního divadla se na mnoha webech objevily již pár hodin po jeho skonu 12. dubna.

Vedle výčtu rolí jen minimálně zmiňovaly fakt, že Miroslav Doležal byl okouzlen nejen divadlem, nejen poezií, nejen čistou moravskou češtinou, které ho Praha nezbavila, ale také sportem. A právě o tom bude řeč.
Od středoškolských let miloval královnu sportu – atletiku. A protože v tretrách nepatřil k šampiónům, stal se alespoň rozhodčím, pak jejich instruktorem a také šéfem rozhodčích i instruktorů. V dešti či žáru slunce stával desítky let u doskočišť, vržišť nebo v cílových rovinkách. A divadelní publikum pramálo vědělo o těchto jeho rolích na sportovních jevištích. Odměnou mu nebylo pár desetikorun diet či náhrad cestovného za „odpracovanou“ atletickou neděli, ale radost být u toho, být v oné závodnické atmosféře.


Miroslav odešel nečekaně náhle. Ještě před dvěma týdny jsme v telefonu žertovali, když přišla řeč na dodatečnou oslavu jeho devadesátin. V jejich pravém únorovém čase se mu nechtělo do zimy, a tak navrhoval posezení někde v restaurační zahrádce; až se trochu oteplí, asi tak v květnu. K tomu již bohužel nedojde... Mělo to být setkání se členy Českého klubu fair play, který s mnohými před více než třiceti lety spoluzakládal.

Vznik tohoto klubu lze považovat za jakousi tichou revoltu na poli sportu v začátku normalizace, kdy po olympiádě v Mnichově na ÚV KSČ i na ÚV ČSTV rozhodli, že i naši vrcholoví sportovci budou systematicky dopovat, aby drželi krok se soupeři ze SSSR, NDR, Bulharska a dalších zemí. Jistěže se tato „snaha vítězit za každou cenu“ nikde otevřeně nedeklarovala. Však také ani klub fair play nemohl otevřeně kritizovat tuhle doktrínu socialistického sportu, nicméně šel na to jinak: začal oceňovat čestné chování sportovců, kterým uděloval diplomy právě za to, že nevyhrávali za každou cenu.


Miroslav Doležal stál u zrodu klubu v roce 1973 spolu se sportovním redaktorem Čs. rozhlasu Karlem Malinou. Po oficiálním vzniku v roce 1978 se stal jeho předsedou a ve funkci setrval až do roku 1995. Mimochodem, hned v to pondělí, které přišlo po pátku 17. listopadu 1989, svolal členy klubu, aby zformuloval, nechal odsouhlasit a vyhlásil prohlášení, jež se připojilo ke studentským protestům. V době, kdy ještě nebylo politicky nic rozhodnuto, to bylo první odvážné prohlášení oficiální sportovní instituce.

Od prvních slavnostních schůzí klubu ještě za minulého režimu zaznívala v Doležalových projevech slova, která vyhledal v odkazech klasiků: „Všude, kde žije člověk, je místo pro dobrý čin!“ (Seneca), „Fair play je ctnost, která sice předpokládá vrozené charakterové dispozice, nicméně musí být pěstována výchovou.“ (Pierre de Coubertin). Někomu mohou znít tyto věty příliš knižně či okázale, někdo je může dokonce ironizovat. Jejich platnost je však stálá. Stejně tak patří stálé místo v dějinách českého sportu herci a slušnému člověku Miroslavu Doležalovi.


Miroslav Doležal se narodil 10. února 1919 v Bučovicích na Vyškovsku. Studoval práva a souběžně i brněnskou konzervatoř. Na jevišti se poprvé objevil v roce 1942 v souboru Komorní hry v Brně. Působil tam v Českém lidovém divadle a od roku 1945 hrál tři sezony v brněnském Národním divadle.
V Národním divadle v Praze vystupoval poprvé v roce1948, kdy ještě pohostinsky účinkoval v představení Jan Hus Josefa Kajetána Tyla. Během let tu ztrvárnil řadu rolí, např. Radúze (Radúz a Mahulena), Francka (Maryša), Horatia (Hamlet), Myrtilose (Námluvy Pelopovy), Tantalose (Smír Tantalův), Antonína (Vojnarka), Brahu (Lucerna), starého Mareše (Fidlovačka), Cornelia (Cymbelín), vychovatele (Médeia) aj.
Od roku 1952 celých dvaadvacet let ztvárňoval na Karlštejně Karla IV. v letních představeních Noci na Karlštejně. Celkem tam odehrál kolem pěti set repríz. Spolupracoval s filmaři (Vlčí jáma, Mikoláš Aleš, Proti všem) i s rozhlasem, absolvoval stovky recitačních vystoupení. Od poloviny 60. let až do roku 1990 vyučoval hlasovou výchovu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy.
V srpnu 2000 mu Mezinárodní olympijský výbor udělil cenu Olympijský řád za celoživotní činnost ve sportu.

(Zdroj: Národní divadlo)




Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ (Reflex online)