nahoru

Ani deset Fergusonů...

Pavel Kovář3. dubna 2009 • 15:02
Ani deset Fergusonů...

Prohráli jsme fotbal se Slováky a kdekdo v tom vidí národní tragédii. Pak tomu ještě několik hráčů nasadilo korunu...

: po ostudně slabém výkonu rozjeli s lepými děvami celonoční oslavičku, a to zrovna ve chvíli, kdy smutní fanoušci jeli mnohdy stovky kilometrů do svých domovů. Potupa fotbalového národa tak byla dokonána...


Ale je to vůbec něco nového? Vždyť přece před dvěma lety, v dobách velice váženého trenéra Brücknera, proběhl podobný mejdan v hotelu Praha, rovněž po prohraném utkání. Nepatří však tohle neoddělitelně k fotbalu? Ostatně tehdy v diskusích na Internetu vedle odsudků houfně zaznívalo: hráči jsou dospělí, ať si ve volném času dělají, co chtějí. A že by reprezentant měl být vzorem mládeže? Nenechte se vysmát!
Ale pojďme k trenérovi Petru Radovi. Kvůli špatné a nepohledné hře i prohrám v kvalifikaci o postup na mistrovství světa ho novináři již dlouho a čím dál víc kritizují. Samozřejmě že mnohdy nespravedlivě. Trenér přece neběhá po hřišti, on nemůže dávat góly. Hráči i bez jeho pokynů vědí, jak mají hrát. Ale tak to ve sportu chodí. Role trenéra se totiž obecně velmi přeceňuje – jak při výhrách, tak prohrách. Rada má navíc tu smůlu, že je mediálně neobratný, takže představuje snadný terč. Navíc není na takovou funkci – bez urážky – osobnostně vybavený. Ale i kdyby byl trenérem formátu Alexe Fergusona z Manchesteru United, tak mu to není nic platné, nemá-li k dispozici kvalitní hráče. A ty teď skutečně nemá. Takže ani deset Fergusonů by se současným národním týmem nehrálo o moc lepší fotbal. Namítnete, že před osobností Fergusonova formátu by hráči nechali na hřišti duši, všechny své síly. Ano, to lze připustit, ale stejně: není-li kvalita, jen bojovnost nestačí.
Tohle však bylo jasné už při Radově jmenování. A proto se taky – v očekávaní, že po letech tučných přijdou léta hubená – nikdo do trenérské funkce nehrnul. Rada to hrdinně vzal na sebe a jistě tušil, že strká hlavu do oprátky, protože není zase takový hlupák, jako ho prezentují média.
Ale pozor, jedno české přísloví říká, že není dobré říkat hop, dokud jsi nepřeskočil. V zářijové odvetě se Slováky zřejmě již nastoupí vyléčený Rosický a z mladého Necida se může stát kanonýr evropského formátu, takže v Bratislavě lze soupeřům porážku vrátit. Slováci totiž nezahráli v Praze bůhvíjak oslnivě. Působili dojmem snaživého juniorského týmu, ale to je málo k účasti na světovém šampionátu. A trenér Rada může být nakonec slavný, byť jen na chvíli. Protože jedna slavná éra českého fotbalu, éra Nedvědů, Kollerů a Pohorských, zřejmě končí... A začátek té další a úspěšné je zatím v nedohlednu.



Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ (Reflex online)


Související články:

Pavel Kovář: PRŮMĚRNÍ, PRŮHLEDNÍ, PASÍVNÍ (Reflex online, 30. 3. 2009)
...já se těmto výpravám „zapadlých fotbalových vlastenců“ obdivuji. A to naprosto upřímně a vážně, bez nejmenší ironie. Nebyl bych toho totiž schopen. Obdivuji jejich optimismus, protože i o ni vědí, že minule to nebylo ono, ale věří, že dneska... dneska to konečně vyjde. Takže i když jsme se v sobotu ve Slovinsku protrápili k bezgólové plichtě, nyní ve středu na Letné Slováky jistě porazíme. Je dobře, že tihle diváci tomu věří. Na rozdíl ode mne...



Kurzy měn
25,990
22,280
28,970
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře