Potkal jsem známého, neviděli jsme se snad deset let, ale je pořád stejný: kožená bunda, džínsy...
, jas v oku, úsměv na rtech. Vždy rád překvapoval. „Rok jsem důchodcem, a je to paráda!“ halasil. „Beru dvanáct litrů, žena deset, a já ještě chodím za desítku čistá ruka zametat ulice. Jsem teď sice důchodce a k tomu metař, což zní blbě, ale žiju si jako král!“
Pochvaloval si, že má výborný rajón u jednoho parku, kde se za dopoledne s koštětem nepředře, je na vzduchu a v přiměřeném pohybu. Čtyřicet let dělal šťastně ve fabrice nástrojaře, elitní řemeslo, nyní zametá ulice a je opět šťastný. Počítá, že tohle bude klidně dělat deset let. Král důchodců. A to teprve začíná!
Důchodců je u nás od loňska přes dva milióny, pětina populace, a bude jich přibývat. Značná část z nich vytváří ekonomicky stabilizovanou a tedy zajímavou cílovou skupinu. Pro ni developerské firmy stavějí v celé republice stovky (možná už tisíce) bytů v nových areálech a chtějí jim tu poskytovat i nejrůznější sociální a zdravotní služby.
Tihle „podnikatelé se stářím“ si zjistili, že u více než půl miliónu českých seniorů a seniorek se penze pohybuje kolem devíti až deseti tisíc korun měsíčně. „Pro takovou klientelu šijeme projekty na míru,“ netají se svými podnikatelskými záměry, jak vytěžit tuhle střední seniorskou třídu. A počítají samozřejmě i s výstavbou rezidenčních bytů pro bohatší důchodce (nejspíš bývalé pracovníky armády či vnitra, včetně estébáků...). Stranou však nezůstávají cestovní kanceláře a ani různá rehabilitační zařízení i společenské kluby. Senioři tak svými stálými příjmy (pokud vlivem globální ekonomické krize stát nezkrachuje) budou vytvářet čím dál víc pracovních příležitostí pro své potomky. Vzniká tím nová společenská symbióza.
Na druhou stranu jsou však i desetitisíce důchodců, kterým není hej. Mají nízké příjmy, šetří na jídle, obtížně platí zvyšující se nájemné, zejména ve velkých městech. Ti jsou spíš diskriminováni, média jim nevěnují moc pozornosti, nanejvýš o nich kolují vtipy na Internetu. Smutné vtipy o jejich nemožnosti... O ně, jako o nějakou cílovku, se nikdo nezajímá.
Ale abychom nekončili tak chmurně, jednu z těch laskavějších anekdot zde zmíním: Víte, proč jsou CD Evy a Vaška u nás nejprodávanější? Protože si je důchodci neumějí vypálit.
Mého známého nástrojaře-důchodce-metaře anekdota nepohoršila, zasmál se a řekl, že je to ale spíš pravda než fór.
Další články autora najdete v rubrice GÓLY, FAULY A JINÉ SKOTAČENÍ (Reflex online)
Související články:
J.X. Doležal: PODIVNÝ STUD (Reflex online, 24. 2. 2009)
Tesco nabídlo ve slevě masné výrobky – odřezky uzenin, oschlou sekanou nebo scvrklé párky za několik málo korun. A důchodci, kteří takovou vzácnost jako salám nebo odřezek slaniny neměli už celou věčnost, se strkali u regálu, aby se na ně dostalo...
