Sportují a umírají… Proč?

Sportují a umírají… Proč?

Sportují a umírají… Proč?

Při utkání ruské KHA zemřel devatenáctiletý Alexej Čerepanov, zpráva o tragédii se rozletěla do celého světa a ejhle – náhle se hledají a přijímají opatření, jak podobným neštěstím zabránit. A to nejen v ruském, ale i v českém hokeji. Čerepanov musel zemřít, aby zachránil životy dalším hráčům. Jak kruté a paradoxní je to zjištění.


Když v 90. letech za podobných okolností zemřel hráč české dorostenecké ligy v utkání Kladno–Jihlava, chodilo se kolem po špičkách. Hokejový svaz a ani další sportovní instituce o žádném řešení neuvažovaly.
Čerepanov měl patologicky zvětšené srdce. Jak je možné, že na to lékaři nepřišli? A nelze mluvit o jakési nekvalitě ruského zdravotnictví. Hráč byl draftován newyorskými Rangers, klubem NHL, kam měl být v příštích sezónách povolán. Jak je možné, že ani věhlasný a nejbohatší americký klub neprovedl prohlídku „svého“ hráče?!
Čerepanov hrál hokej, sport populární a mediálně sledovaný, proto je nyní kolem změn v lékařském zabezpečení hokejistů takový rozruch (to je samozřejmě dobře). Rusové budou povinně provádět prohlídky hráčů KHA, zejména prý mladých hokejistů. Náš hokejový svaz zase vydal prohlášení, že zimní stadióny budou mít v povinném vybavení defibrilátory, přístroje na obnovení srdeční činnosti; od předloňské sezóny jsou zatím nepovinně ve dvanácti halách. Jestliže se sportovec po zástavě srdeční činnosti dostane do jedné minuty k defibrilátoru, je naděje na jeho přežití 75 procent. Před třemi lety byl takto zachráněn život českému obránci v NHL Jiřímu Fischerovi.
Když nyní zemřel Čerepanov, objevil jsem ve svém archívu krátkou novinovou zprávu z března 2005. Uváděla, že na selhání srdce zemřel při reprezentačním soustředění Martin Kobliha (19), kajakář a juniorský mistr světa. Příkladný v tréninku, skvělý kluk – dodávalo se ve zprávě. Tečka. A nic víc, žádné opatření, žádná zmínka o defibrilátoru, jenž je nevelký a přenosný.
Je to paradox. Na univerzitách studují sportovní odborníci, lékaři mají k dispozici moderní techniku, ale na sportovištích panují mnohdy poměry jako před půlstoletím. A prohlídky mladých sportovců jsou dnes mnohdy horší, formálnější a povrchnější než před rokem 1989, kdy je za státní peníze prováděli specialisté. Což není míněno jako chvála minulého režimu! I proto se dnes mohou hůře zjišťovat skrytější vady. Teprve až velké a mediálně rozvířené tragédie dokáží odpovědné činovníky přimět k činům.