Prohráli jsme v Polsku 1:2, když první gól dostal jindy výborný brankář Čech nepříliš umístěnou střelou po zemi ze dvaceti metrů. Takové rány se většinou chytají... Útočník Baroš nezahrál v „turecké formě“ a až na jednu šanci nebyl nebezpečný. Hlavně jsme ale nehráli v dobré sestavě, za což nese odpovědnost kouč Petr Rada.
Prohráli jsme v Polsku 1:2, když první gól dostal jindy výborný brankář Čech nepříliš umístěnou střelou po zemi ze dvaceti metrů. Takové rány se většinou chytají... Útočník Baroš nezahrál v „turecké formě“ a až na jednu šanci nebyl nebezpečný. Hlavně jsme ale nehráli v dobré sestavě, za což nese odpovědnost kouč Petr Rada.
Do základní sestavy poslal totiž nečekaně útočníka Slepičku, kterému se ve Spartě nedaří, a na lavičce nechal technické a rychlonohé hráče, především Sionka a Svěrkoše. Ty poslal na hřiště až po hodině hry, kdy už náš tým prohrával o dva góly a neoplýval zrovna vysokým odhodláním stav utkání změnit.
Na co Rada po špatném výkonu v převážné části první půle čekal? Až dostaneme další góly? Proč nezměnil sestavu již po přestávce? Po zápase řekl, že hráči nepřesně přihrávali, špatně zahrávali standardní situace a nebyli herně odvážní. Ano, standardky a ani přihrávky se jim nevedly, ale to bylo dáno složením zálohy, v níž byl tvořivý jen Plašil (proč ho však někteří novináři nazývají novým Rosickým, nechápu; k tomu má hodně daleko).
Z ostatních záložníků Kováč může plnit pouze obranné úkoly (ani to se mu však moc nedařilo), Pospěch a Šírl, hrající na krajích hřiště, se ve svých klubech cítí lépe jako obránci, takže o jejich tvořivosti nelze také moc mluvit. Proto záložníci Polska jasně přehráli naše záložníky a vnutili jim bránicí role. Když je někdo herně lepší, tak tomu horšímu je odvaha k ničemu. Proto jsou Radovy řeči o malé odvaze jen frází. Sionko hned po příchodu na hřiště ukázal svým „chtěním míče“ a snahou jít s ním dopředu, co naší hře chybí. Tady totiž nešlo ani tak o odvahu jako o umění hrát fotbal.
Další podstatné otázky: Proč Rada nenominoval momentálně nejlepší české útočníky – Romana Bednáře, který dává góly v anglické nejvyšší soutěži, a Tomáše Necida, zdravě drzého a gólového útočníka ze Slavie? Že nemají zkušenosti? A Slepička je má? Jestliže Rada zdůvodňuje jeho nominaci pracovitostí pro tým, pak proti Polsku Slepička jen pobíhal, míče nanejvýš přihrával dozadu a v největší šanci, kterou spálil, se ocitl náhodou...
Kuloárové hlášky, že „musí hrát za národní tým na přání Sparty“, aby si vylepšil svůj fotbalový životopis a klub ho tak mohl výhodněji prodat, vyhlížejí možná příliš zlovolně až lacině. Leč na druhou stranu – proč se tomu divit. Vždyť v 90. letech za trenéra Uhrina se taky říkalo, že národní tým je vlastně FC Paska (pozn. autora: Pavel Paska je známý fotbalový agent a mj. pečuje právě o Slepičku).
Ve středu hrajeme v Teplicích s rychlonohými Slovinci, kteří v Polsku uhráli remízu 1:1, doma porazili Slovensko 2:1 a Severní Irsko 2:0. Nebude to tedy v žádném případě snadný soupeř. Chceme-li však postoupit na mistrovství světa, musíme podat usilovnější a fotbalovější výkon. Snad jsou toho naši hráči schopni, snad nejsou po polském nezdaru rozhozeni, případně rozhádáni, a snad bude mít kouč Rada při určování sestavy šťastnější ruku.
