... propukla v minulých dnech na stránkách našeho sportovního tisku. A tak jsme četli rozsáhlé analytické články i velké rozhovory, jimž se místopředseda Českomoravského fotbalového svazu Vlastimil Košťál nebránil, ba naopak v nich trpělivě obhajoval svá stanoviska ...
... propukla v minulých dnech na stránkách našeho sportovního tisku. A tak jsme četli rozsáhlé analytické články i velké rozhovory, jimž se místopředseda Českomoravského fotbalového svazu Vlastimil Košťál nebránil, ba naopak v nich trpělivě obhajoval svá stanoviska. Přitom je jisté, že k téhle „okurkovo-košťálové sezóně“ by nedošlo, kdyby naši hráči neztratili na Euru již zdánlivě vyhraný zápas s Tureckem.
Košťál, zároveň i manažer národního týmu (dnes již minulý), to tak trochu, anebo spíš hodně, odnáší za fotbalisty i za trenéra Brücknera, jenž závěr utkání s Turky zjevně prokaučoval. Aby bylo jasno, manažera Košťála nelituji, že je – a i v minulosti byl – terčem mediálních útoků (ke všemu poměrně krotkých). Je přece dobře známo, že zmanipuloval poslední valnou hromadu svazu, účelově se dal dohromady se svým moravským odpůrcem Pavlem Mokrým, aby si pak rozdělili funkce a vládli největšímu sportovnímu svazu. A už vůbec nelze přijmout jeho dlouhodobé zapírání: „Ne, o korupci ve fotbale nic nevím.“ I když na druhou stranu, viděno manažerskýma očima, lze chápat, že tím chránil „svůj produkt – fotbal jako takový.“ Protože sponzoři, i když zřejmě věděli, jak se věci mají, by takové oficiální přiznání těžko skousli.
Mimochodem, podobně jako Košťál si nyní počíná i premiér Mirek Topolánek, když hájí Kateřinu Neumannovou, které loni svěřil organizaci MS 2009 v lyžování. Kritiku, jež se na bývalou lyžařku opět valí ze všech stran, arogantně odmítá. I Topolánek hájí svůj produkt: stát přece investuje do přípravy šampionátu dvě miliardy korun.
Ale zpátky ke Košťálovi. Nelituji ho, ale musím přiznat, že má i „smůlu“. Dostal totiž nálepku bůhvíjak vlivného komunisty v minulém režimu a málem estébáka, byť byl pouze řadovým členem KSČ, jakých byly desetitisíce. Po roce 1989 měl štěstí, že se ocitl ve správném čase na správném místě. Když pak privatizoval pro Němce jeden košický deník, “východňári“ mu přihodili i fotbalovou Spartu. Nezaváhal, čímž vstoupil do fotbalu. Hned poté vznikla jakási touha médií démonizovat ho a dát mu takzvaně za uši. Zpočátku a priori, řekl bych. Ale přiznejme si, že podobných „komunistů“, kteří rychle odložili rudé knížky a v tichosti vpluli do byznysu, byly davy. Podobně jako těch „horších“, kdysi vlivných chlapců ze sekretariátů SSM i KSČ, dnes úspěšných podnikatelů. Ti jsou ale mediálně neviditelní, protože nejdou s kůží na trh ve fotbale, věci tak sledované. I za ně to zřejmě fotbalový boss takříkajíc odnáší.
Vlastimil Košťál se podle svých slov chystá fotbal opustit a věnovat se podnikání s realitami. Fotbaloví fanoušci to určitě uvítají. Českému fotbalu tahle změna jistě neublíží, ale na druhou stranu ani neprospěje. Zdá se totiž, že i ve fotbale stále platí slogan: Nejsou lidi. Rozumí se kvalitní.
