Korektnost, „pérák“ a olympiáda

Korektnost, „pérák“ a olympiáda

Korektnost, „pérák“ a olympiáda

Lze jistě vítat, že si svět plný různého bezpráví pomáhá posilováním obecné korektnosti či pozitivní diskriminace. Konání dobra není totiž nikdy dost. Občas to však vyvolá pochybnosti. Bílý Jihoafričan Oscar Pistorius se narodil bez lýtkových kostí, rok po narození mu lékaři amputovali nohy pod koleny, a dnes běhá s pomocí speciálních karbonových protéz...

. Mezi tělesně postiženými sportovci je neporazitelný, nyní dostal svolení ke startu mezi zdravými olympioniky na hrách v Pekingu.


Nevím, zda je to správné rozhodnutí. Spíš bych řekl, že není, byť jsem se vždy zastával a nadále zastávám těch slabších či postižených. Mezinárodní atletická federace (IIAF) původně také nesouhlasila s Oscarovým startem mezi zdravými. Měla dva důvody: 1. podle pravidel nesmějí mít atleti žádné technické pomůcky, 2. studie biomechaniků konstatovala, že protézy atleta zvýhodňují. Pistorius totiž běhá s pomocí jakýchsi odpružených pák. Při pohledu na televizní šoty s jeho během jsem si vzpomněl na pověsti o tajemném „pérákovi“ z doby protektorátu, který s jakýmisi záhadnými pružinami na nohách mistrně unikal gestapu. Údajně...
Atlet se proti nesouhlasu federace odvolal k Mezinárodní sportovní arbitráži v Lausanne, které předložil jinou studii, podle níž protézami zvýhodněn není. Načež se raduje z jejího verdiktu: pokud splní olympijský limit (ten je například v běhu na 400 metrů 45,55 sekundy), může v Pekingu startovat. Zatím na této trati zaběhl nejlépe v čase o 1,01 horším. Je otázka, zda je pro něj limit splnitelný: chybějící vteřina znamená totiž ztrátu osmi metrů... Ovšem kromě A-limitu je tu ještě B-limit 46,20. Toho by mohl dosáhnout, poběží-li se zdravými atlety, kteří ho k takovému času mohou vyhecovat. Snažím se ho pochopit. Ano, je to pro něj výzva, bude běhat se zdravými a může je porážet. Například z české elity běžců na 400 metrů by svým osobním rekordem 46,66 momentálně porazil každého... (A propos, není to pro ně deprimující zjištění?!)
Chápu Oscara, nicméně na jeho místě bych do toho nešel. Pružiny ho jistě zvýhodňují, takže se pokouší o poněkud nefér měření sil... Na druhou stranu osud k němu nebyl rovněž férový, může kdekdo namítat. Rozhodně to však není totéž, jako když cyklista Jiří Ježek s podkolení amputaci závodí se zdravými a svou „horší“ nohou šlape jen silou stehenního svalu, přičemž od kolena přenáší energii přes tuhou protézu.
A taky se obávám další věci: kdyby Pistorius upadl, mohou se soupeři o jeho značně rozměrné pákové pružiny nepěkně zranit. I proto považuji rozhodnutí z Lausanne za nešťastné. O tom však atletický svět nemluví. Zřejmě by to bylo nekorektní...