Kubíček kritizuje Košťála

Kubíček kritizuje Košťála

Kubíček kritizuje Košťála

Jiří Kubíček, místopředseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS), zároveň sportovní ředitel SK Sigma Olomouc, je věčný kverulant. Nedávno mu vypršel trest dvaadvaceti měsíců zastavení činnosti ve výkonném výboru ČMFS. Už tenhle fakt je, jak se říká, na palici. Považme, vedením ČMFS vysloví distanc svému místopředsedovi!


Kdekoho napadne: Nejsou fotbaloví funkcionáři něco jako radní v Kocourkově? Ale možná se není čemu divit, protože Kubíček, vzděláním právník, je rozený rétor, který miluje být středem pozornosti. Ze zákulisí leccos ví, a proto často kdeco i kdekoho kritizuje...
A to se nemusí jeho kolegům líbit. Těžko však říci, kde je pravda. Kubíček to někdy přehání, když svolává tiskovky o příkořích na něm páchaných, jež pak vykreslí tak složitě, že vznikne chumel nesrozumitelností. Nyní však udělal po dlouhé době srozumitelný krok. V dopise kolegům ve vedení ČMFS se kriticky rozepsal o způsobu, jakým další místopředseda svazu Vlastimil Košťál zcela nedemokraticky vybírá kandidáty na post trenéra české reprezentace, následovníka Karla Brücknera.
Kubíček kritizuje Košťála za to, že jednal se slávistickým koučem Karlem Jarolímem v nevhodné době před koncem ligy; Jarolím funkci odmítl. Nechápe, proč ještě neoslovil Vítězslava Lavičku, zaměstnance ČMFS a trenéra „jednadvacítky“. Dále dává Košťálovi za vinu, že když se v médiích pasoval do role jediného personalisty, „přinutil“ tím Ivana Haška, aby se již dopředu kandidatury zřekl.
Na druhou stranu se však Kubíček dopouští lehkých podpásovek, když poukazuje na to, že Košťál ve fotbale působí teprve od roku 1999 a nikdy jej nehrál (to přece manažer nemusí), nemá trenérské vzdělání (proč by měl mít?!) a taky byl před sedmi lety proti udělení trenérské funkce Brücknerovi (nemusel být přesvědčen o jeho kvalitách). Ovšem pravdu má Kubíček v tom, že Košťál se v ČMFS chová jako absolutista a ačkoliv je de iure místopředsedou, de facto si počíná jako předseda.
Široká diskuse o výběru nového trenéra národního týmu, jak ji navrhuje Kubíček, jistě nemusí škodit. Ale taky hrozí vznik nikam nevedoucí „žvanírny“ s doprovodnými spekulaci a „hrami“ v zákulisí, jako tomu bylo před jmenováním Brücknera. Problém vidím ve dvou věcech: Pro každého kandidáta bude moc složité převzít tým po úspěšném Brücknerovi. A pro opravdu kvalitní uchazeče (Hašek, Jarolím i další) může být finančně výhodnější klubové angažmá, a to nejlépe v cizině.